Čís. 1736.
Sudiště podle § 87 a) j. n.
Žalovaný obchodník nemusí býti kupcem plného práva. Lhostejno, zda kupitel (žalovaný) zakoupil zboží k dalšímu zcizení či k vlastnímu užívání, či ku kterémukoliv jinému účelu.
Dodávce předcházevší úmluva nemusí býti prokázána listinou.
(Rozh. ze dne 27. června 1922, R I 565/22.)
Proti žalobě opřené co do místní příslušnosti o důvod § 87 a) j . n. vznesl žalovaný námitku místní nepříslušnosti, jíž soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud vyhověl námitce a odmítl žalobu. Důvody: Již prvé podmínky, že uplatňovaná pohledávka přísluší protokolovanému kupci proti kupci, tu není. Předpoklad ten musí tu býti již v době uzavření obchodu, nikoliv teprve v čase podání žaloby. To vyplývá z doslovu zákona, dle něhož protokolovaný kupec musel předsevzíti prodej v oboru svého obchodování. Tomu by nebylo tak, uzavřel-li by obchod kupec, jenž byl teprve potom protokolován. Avšak i kupitel musí míti vlastnosti kupce v době kupu, ježto dle jasného úmyslu zákona muselo býti zboží určeno pro jeho živnost, poněvadž jinak by zákon neužíval slova »kupec« nýbrž »osoba«. Avšak není ani prokázáno, že objednávka a skutečné převzetí zboží stalo se písemně. Dopis žalovaného ze dne 12. září 1918 nevyhovuje tomuto požadavku. Objednávku lze prokázati pouze listinou, jež dodávce předchází, nikoliv však dopisem žalovaného, že u žalobkyně zboží objednal. Přichází tu v úvahu pouze list objednací, závěrečný a pod. Odeslání možno prokázati pouze zpátečním lístkem poštovním nebo nákladním listem a pod. Ani tu nestačí dopis příjemce, že zboží obdržel.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Nejvyšší soud nesdílí právní názor rekursního soudu, že zde nejsou předpoklady sudiště ve smyslu § 87 a) j. n. Že žalobkyně byla protokolována v době uzavření smlouvy kupní a že její pohledávka pochází z oboru jejího obchodování, není sporno. Z potvrzení policejního úřadu ze dne 21. února 1922 a z výtisku firmy žalovaného na jeho dopise ze dne 12. září 1918 je zřejmo, že žalovaný v roce 1920 a zvláště v létě tohoto roku byl kupcem ve smyslu uvedeného místa zákonného a ve smyslu čl. 4. obch. zák. Že žalovaný jako strana slyšený udal, že v době uzavření smlouvy nebyl obchodníkem, nýbrž statkářem, nevadí, neboť žalovaný klade, jak plyne z dalšího obsahu protokolu, důraz na to, že ve zmíněné době nebyl ještě protokolován, což dle § 87 a) j. n. je lhostejno. Nerozhodna je dále okolnost, že žalovaný zakoupil zboží k vlastnímu užívání jako dary pro své děti a známé, jelikož tento § vyžaduje pouze, že prodavatelova pohledávka pochází z jeho obchodního oboru, pročež nepadá na váhu, zakoupil-li kupitel zboží k vlastnímu užívání či za účelem dalšího zcizení či k jakémukoliv jinému účelu. Že žalovaný sporné zboží objednal a alespoň částečně obdržel, vychází z jeho dopisu ze dne 12. září 1918 a z dopisu jeho zástupce ze dne 23. února 1920. Názor rekursního soudu, že v tomto směru nutno předložiti listinu předcházející dodávce, nemá opory v zákoně, jenž vyžaduje pouze průkaz listinou o tom, že zboží bylo objednáno, a nevylučuje ústních objednávek.