Čís. 6974.

Bylo-li poslední pořízení vpravdě pouhým dovětkem, nemělo býti zaváděno řízení podle §u 125 a 126 nesp. říz. Bylo-li přece zavedeno, jest posuzovati žalobu dědiců ze zákona, kteří byli poukázáni na pořad práva, o neplatnost posledního pořízení, podle §u 228 c. ř. s., je-li z obsahu žaloby zřejmo, že napadají poskytnutí odkazů. Zájem žalobců na brzkém určení sporného právního poměru jest dán tím, že jim bylo uloženo podati žalobu do určité lhůty.
Pokud jest míti za to, že zůstavitel zamýšlel poslední pořízení, jemuž se nedostávalo forem písemného posledního pořízení, zachovati v platnosti i jako ústní poslední pořízení.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1927, Rv II 179/27.)
Žaloba dědiců ze zákona o určení, že poslední pořízení jest neplatné a že žalovaným nepřísluší z něho dědické právo k pozůstalosti, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Předeslati dlužno toto: Usnesením pozůstalostního soudu ze dne 12. června 1926 byla na základě posledního pořízení Rozalie L-ové ze dne 27. prosince 1925 jako ústního testamentu přijata k soudu dědická přihláška obou žalovaných a zároveň byli žalobci jako zákonní dědicové — Čís. 6975 —
625
podle §u 125 a 126 nesp. říz. odkázáni, by pořadem práva popírali platnost onoho posledního pořízení a odkazů v něm učiněných. Toto usne- sení nabylo moci práva. Avšak ono poslední pořízení jest pouhým dovětkem a nikoli závětí, jak z obsahu jeho jest patrno. Nemělo býti proto řízení podle § 125 a 126 nesp. říz. vůbec zaváděno. Žalobci, podrobivše se onomu usnesení, domáhají se touto žalobou neplatnosti onoho posledního pořízení, ale nicméně v žalobním ději poukazují na to, že žalovaným dostává se cenných odkazů, a neuvádějí, že v posledním pořízení jsou žalované povolány za dědice. V prosbě žalobní mluví sice o »testamentu z 27. prosince 1925«, ale patrno jest, že slova »testament« neužívají v technickém slova smyslu (§ 553 obč. zák.), nýbrž tím pouze věrně přejímají titul, jakým jest opatřena listina jako poslední pořízení soudu předložená. V důsledku toho jest projednávána žaloba pouhou určovací žalobou podle § 228 c. ř. s., při níž zájem žalobců na brzkém rozhodnutí sporného právního poměru jest dán tím, že žalobcům uloženo jest žalobu do určité doby podati.
Ve věci samé jde pouze o otázku, zda ono pořízení může býti platné jako ústní. Jak již v plenárním rozhodnutí ze dne 13. března 1922, čís. 1538 sb. n. s. dovoženo, jest zůstaviteli při posledním pořizování forma poslední vůle prostředkem k účeli a nikoli účelem samým. Tomu učí nezkalený poznatek, čerpaný z denního života. Zůstaviteli zpravidla nezáleží na určité formě posledního pořízení, nýbrž na tom, by s právním účinkem pořídil o svém jmění; pořizuje-li písemně, lze z pravidla důvodně předpokládati, že, je-li písemné pořízení z jakéhokoliv formálního důvodu neplatným, zůstavitel, kdyby to byl předvídal, byl by beze všeho souhlasil i s tím, by poslední pořízení bylo zachováno v platnosti alespoň jako ústní. Podle zjištění nižších stolic nebylo v případě, o nějž jde, při listině označené jako »testament« vyhověno předpisu §u 579 obč. zák., jelikož dva svědci poslední vůle podepsali listinu bez dodatku poukazujícího na jich vlastnost jako svědků. Za to jsou tu náležitosti ústního pořízení podle §u 585 obč. zák. Dovolatelé poukazují na to, že došlo k sepsání listiny, že tato listina označena jest jako »testament« a že žádný ze svědků nepotvrdil, že měl býti zřízen ústní testament a že by listina byla bývala sepsána jen jako pomůcka paměti. Tím vším však, jak shora uvedeno, není ještě prokázáno, že zůstavitelka chtěla jen písemně pořizovati, tak totiž, by v tom případě, nebude-li listina platiti jako písemné pořízení, měl nastoupiti takový stav, jakoby vůbec nebylo učiněno poslední pořízení. To neplyne ani z té okolnosti, že zůstavitelka listinu spolupodepsala. Nelze přisvědčiti názoru dovolatelů, jakoby jen osoba, která není při dobrém smyslu a není s to, by se podepsala, měla příčinu ústně pořizovati.

Citace:

Čís. 6974. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 650-651.