NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 998.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
K pojmu přemrštěnosti ceny. Nelze vzíti v úvahu výlučně pořizovací náklady, nýbrž dlužno postupovati dle § 18 lich. zák.
(Rozh. ze dne 13. listopadu 1922, Kr I 993/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Plzni ze dne 7. dubna 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem předražování dle § 7 (1) zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
Dovolávajíc se důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř., shledává zmateční stížnost nesprávným výrok soudů, že prodejní cena 17500 K za pár koní, koupených obžalovaným krátce před tím za 13000 K, je zřejmě přemrštěnou. Stížnost jest bezdůvodná. Co se týká otázky zřejmé přemrštěnosti požadované ceny, sluší především poukázati na zásadní předpis § 18 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 567 sb. z. a n., dle něhož o tom, je-li cena zřejmě přemrštěnou, rozhoduje soud lichevní dle volného uvážení všech okolností. Nalézací soud přihlížel ku všem směrodatným okolnostem, zejména ku všem nabývacím nákladům, obžalovaným uplatňovaným, a dospěl, volně je zhodnotiv, ku přesvědčení o zřejmé přemrštěnosti požadované ceny. V jeho postupů, vyhovujícím úplně ustanovení § 18 citovaného zákona, nelze seznati právní omyl. K dalším nákladům, teprve ve zmateční stížnosti vypočítaným, nelze vzhledem k ustanovení § 288 čís. 3 tr. ř. přihlížeti, což ostatně stížnost sama uznává. Brojení její proti zmíněnému přesvědčení soudu, v němž jaké jeden z přísedících zasedal soudní znalec z oboru hospodářství, musí zůstati tím spíše bez úspěchu, kdyžtě soud zdůrazňuje, že v dotyčné době byl nedostatek koní a velká poptávka po nich a že řečená cena prodejní je jen výsledkem tehdejších mimořádných poměrů. Tím je odňata půda námitce, že zisk, obžalovanému značným ostatně procentem — 10 proc. — k dobru čítaný, je prý ještě nepřiměřený. Není přípustno, by si někdo započítával zisk z vlastní režie, ježto tato a čistý zisk jsou obsaženy jako zvláštní složky v ceně prodejní. K vývodům stížnosti dlužno jen ještě podotknouti, že zásada o výrobních nákladech není zásadou výlučně směrodatnou, jak to zřejmo i ze zákona, který se právě vystříhal, aby tuto zásadu ve svém znění uplatnil. Motivy zákona čís. 567 z roku 1919 poukazují k tomu, že předpisem § 18 odstraněna byla vada, zaviněná t. zv. teorií pořizovacích nákladů, aniž jest se obávati, že stalo se to v neprospěch obviněného, ježto dnes, po několikaletých válečných zkušenostech, možno s plnou jistotou tvrditi, že každý nabyl dostatečného rozhledu a znalostí, by posoudil, co jest cena zřejmě přemrštěná. Nevede proto pouhé mechanické vypočítávání nákladů pořizovacích a přepočítání režie a občanského zisku vždycky ku spolehlivému rozřešení otázky přiměřenosti ceny. Tomu pro případ, o nějž tu jde, nasvědčuje úvaha, že, kdyby měl býti pro zjištění hodnoty věci směrodatným postup, stížnosti žádaný, dosáhla by cena ze koně, o nějž se jedná, v krátké době výše nedozírné. Pravdu má ovšem zmateční stížnost, tvrdíc, že dle § 7 zákona o lichvě je nutno, by zřejmá přemrštěnost požadované ceny byla na první pohled patrnou, bez ohledu na jakoukoli kalkulaci. Tak se však věc má v tomto případě. Neboť, uváží-li se, že obžalovaný za koně, nedávno za 13000 K koupené, požadoval 17500 K, ačkoli dle zjištění rozsudku nenastala v mezidobí v poměrech nijaká podstatná změna a koně v době té na skutečné užitkové hodnotě nenabyly, bije primo do očí nepoměr mezi oběma cenami a nenalézá svého oprávnění v různosti skutečné hodnoty koní v době nákupu a prodeje, nýbrž jedině v nekalém využitkování panující nouze o ně.

Citace:

č. 998. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 511-512.