NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 74.

Žaloba na nájemce zařízeného bytu o vrácení věcí k zařízení bytu patřících a o náhradu škody za poškození věcí takových náleží před soud, v jehož obvodě jest najatý byt (§ 83 j. n.).
(Rozh. ze dne 5. března 1919, R I 88/19.)
Žalobkyně uvedla ve své žalobě, že žalovaný měl její byt s celým zařízením za měsíční činži 50 K v podnájmu, že nájemní poměr skončil dne 15. října 1918, žalovaný, že jí některé předměty ze zařízení nevrátil, jiné vrátil znehodnoceny a poškozeny, a navrhla, by žalovaný byl uznán povinným, vrátiti jí řadu předmětů a nahraditi 271 K za poškození. Žalovaný namítl nepříslušnost soudu, poněvadž nemá v obvodě dovolávaného soudu řádného bydliště. — Prvý soud (okresní soud v Litomě- řicích) vyhověl námitce místní nepříslušnosti soudu a žalobu odkázal. Důvody: Dovolávání se tohoto soudu, opírající se o § 83 j. n., není odůvodněno. Podle tohoto ustanovení náležejí rozepře z nájmu nebo pachtu pozemků, budov nebo věcí zákonem za nemovité prohlášených před soud. v jehož obvodě jest předmět najatý neb pachtovaný. Nárok touto žalobou vymáhaný odvozuje se ovšem z nájemného poměru stran bytu se zařízením, vztahuje se však na zařízení bytu, tedy na věci movité, ježto se činí nároky z části vlastnické, z části na náhradu škody. Rozepře sama nemá za předmět nemovité věci, nýbrž věci movité, jež nebyly zákonem za nemovité prohlášeny a nemají vlastnost příslušenství dotyčného bytu po rozumu §§ 294 a 297 obč. zák. Na tom nemění ničeho okolnost, že dotyčné movitosti byly pronajaty s bytem za činži jednotnou, jelikož nemovitosti ty nenabyly tímto jednotným pronajmutím nikterak vlastnosti věci nemovité. K rozhodování této rozepře jest proto příslušným jedině soud, u něhož má žalovaný svůj soud obecný. — Rekursní soud (krajský soud v Litoměřicích) zamítl námitku nepříslušnosti soudu. Důvody: Podle § 1109 obč. zák. má nájemce po skončené smlouvě nájemní — že jde již podle obsahu žaloby pouze o poměr pod- nájemní stran úplně zařízeného bytu, jest nesporno — věc dle inventáře aneb alespoň v tom stavu vrátiti, v němž se jí byl ujal. Vznáší-li žalobkyně nároky na vrácení, pokud se týče na náhradu škody z té příčiny, že věci žalovanému s bytem odevzdané scházejí, pokud se týče jsou silně poškozeny, zakládají se tyto nároky na porušení této dle § 1109 obč. zák. na nájemném poměru .spočívající povinnosti nájemce. Žaloby toho druhu, náležejí dle § 49 č. 5 j. n. před okresní soudy a, jelikož jde o uplatňování práv ze smlouvy nájemní stran bytu a nikoliv o úplně od ní nezávislou Žalobu na vrácení věcí, jest příslušným soud, v jehož obvodě jest předmět najatý.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu žalovaného.
Důvody:
Správně dolíčil již soud rekursní, že tato rozepře jest rozepří nájemní. Než i další podmínka § 83 j. n., že jednati se musí o spor z nájmu nemovitosti, jest splněna. Předmětem nájemní smlouvy byl byt, opatřený nábytkem, nájemné sjednáno bylo jednotně za užívání jak bytu, tak i nábytku. Nutno proto smlouvu ve všech jejích právních vztazích posuzovati jako celek a dle týchž zákonných předpisů. Které to předpisy jsou, určuje se povahou věci hlavní. Tou byl zajisté byt, takže předpisů platných o nájmu nemovitosti dlužno použíti na celý nájemní poměr, tudiž i ohledně nábytku. Nelzeť připustiti, by projednáváním nároku pro poškození bytu zabýval se jiný soud, než který by dle názoru dovolatelky byl příslušným pro projednávání nároku pro zničení nebo poškození nábytku.

Citace:

č. 74. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 165-166.