Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF

Č. 4655.


Pozemková reforma: Stpú nemůže bez dalšího řízení odmítnouti žádost za propuštění půdy dle § 11 zák. záb., vznesenou mimo řízení dle §§ 2 a 3 náhr. zák., neoznačil-li vlastník podrobně nemovitostí, jež v rámci tohoto nároku reklamuje podle první věty cit. § 11.
(Nález ze dne 30. dubna 1925 č. 17970/24).
Prejudikatura: Boh. 1778, 3870 adm. a j.
Věc: Dr. Max S. v D. proti státnímu pozemkovému úřadu o propuštění nemovitostí ze záboru podle § 11 zák. záborového.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím žal úřad odmítl jednati o nároku podle první věty § 11 záb. zák., zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Podáním, jež došlo obvodové úřadovně stpú-u v Trenčíně dne 15. ledna 1924, žádal st-1 stpú, aby celý jeho velkostatek v D. o výměře 466 ha, zapsaných v pozemkových protokolech obce B., D., M. a M. L., propustil podle první a druhé věty § 11 záb. zák. ze záboru; za důvod své žádosti udal, že jde o celý jeho velkostatek, z něhož jest 1771/2 ha půdy zemědělské, že majetek ten byl st-lem převzat do vlastní režie a zveleben, že slouží zásobování obce N., výnos majetku toho že slouží k výživě st-lovy staré matky, že jakékoliv šetření zmařilo by chystané rationelní hospodaření, i že velkostatek pro svoji nepatrnost nestojí za provedeni pozemkové reformy.
Žal. úřad nař. výměrem odmítl jednati o této žádosti z důvodu, že 1) není povinen o vzneseném nároku dle § 11 záb. zák. rozhodnouti, ježto povinnost ta nastává mu teprve tehdy, když stpú hodlá převzíti nemovitosti, sdělá za tím účelem pracovní plán (§§ 18 a 19 příd. zák.), a vlastník způsobem zákonem předepsaným nárok ten uplatní Předpoklady této povinnosti nejsou prý dosud dány; až budou splněny, může st-1 znovu žádost předložiti, 2) vlastník nekonkretisoval žádost svoji tak, aby mohla býti podkladem pro řešení vzneseného nároku, neboť neuvádí podrobně reklamovaných nemovitostí, neudává, které z nich požaduje dle prvé věty § 11. záb. zák. a které z nich jako půdu zemědělskou, ani neuvádí nemovitostí, jež reklamuje podle druhé věty § 11 záb. zák.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nss judikuje ustáleně, že z ustanovení druhé věty § 11 záb zák. nemůže vlastník zabraného majetku vyvozovati nijakých nároků na propuštění půdy, přesahující výměru § 2 záb. zák., na niž dává nárok prvá věta tohoto zákonného ustanovení. Musel proto nss odmítnouti jako nepřípustnou stížnost, pokud jejím obsahem jest i nárok dle druhé věty § 11 záb. zák., a mohl kognici své podrobiti nař. rozhodnutí jen pokud se dotýká nároků st-Iových, vzcházejících mu z ustanovení první věty § 11 záb. zák.
Dle stálé judikatury tohoto tribunálu (srov, nál. Boh. 1778 adm. aj.) může vlastník zabraného majetku kdykoliv, tedy i před oznámením zamýšleného převzetí, uplatniti nárok na propuštění půdy dle § 11 záb. zák., a žal. úřad jest povinen o nároku tom rozhodnouti. Toto rozhodnutí své může stpú ovšem oddáliti do té doby, až provede potřebná šetření, aby vyhověl povinnostem, zejména § 5 náhr. zák. inu uloženým, bylo by však v odporu se zákonem, kdyby odmítl žádost a odkázal vlastníka, aby později novou žádostí nárok svůj znovu uplatnil (srov. nál. Boh. 3870 adm.). Nař. rozhodnutí, opřevši výrok svůj o první důvod shora uvedený, stojí zřejmě na opačném stanovisku a jest tedy v odporu se zákonem.
Bylo proto nss-u zkoumati i zákonnost druhého důvodu, o nějž žal. úřad své nař. rozhodnutí opřel, t. j., že žádost není dostatečně konkretisována a individualisována a nehodí se proto k úřednímu projednání. Nedostatek konkretisace a individualisace žádosti spatřuje žal. úřad v tom, že prý neoznačuje podrobně reklamovaných nemovitostí, a neudává, které z nich požaduje v mezích prvé věty § 11. záb. zák., a které podle druhé věty téhož §, ani neuvádí, které nemovitosti žádá ve výměře půdy zemědělské.
Žádal-li st-l v řízení správním, aby nemovitosti, zapsané v určitých vložkách knihovních o výměře 466 ha, byly mu dle prvé a druhé věty § 11 záb. zák. propuštěny ze záboru, pak strana dostatečně označila své žádání, aby žal. úřad mohl o něm jednati. Jest tudíž žádost v míře dostatečné konkretisována a individualisována. Bylo proto povinností žal. úřadu, aby o řádně vzneseném nároku řízení zahájil a v něm další podrobnosti jeho za součinosti strany si opatřil a vyšetřil.
Opak nelze vyvoditi ani ze všeobecných zásad řízení správního, ani ze specielních ustanovení o nároku dle § 11 záb. zák., zejména když se žal. úřad nemůže dovolávati ani prekluse § 3 náhr. zák., ježto jde o nárok vznesený mimo řízení provedené podle §§ 2 a násl. náhr. zák.
Ježto tedy ani nedostatek konkretisace a individualisace nebránil stpú-u, aby o žádosti dle § 11 záb. zák. řízení zahájil a rozhodl, jest nař. rozhodnutí i po této stránce v odporu se zákonem.
Citace:
č. 4655. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 855-857.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).