č. 7960.

Církevní věci. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: Výnos min. škol. schvalující stanovy židovské obce náboženské na Slovensku nemá vůči jednotlivým členům náboženské obce povahu rozhodnutí nebo opatření správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 17. května 1929 č. 35264/28.)
Prejudikatura: Boh. A. 7506/28.
Věc: Zikmund M. a spol. v P. (adv. Dr. Angelo Goldstein z Prahy)
proti ministerstvu školství a národní osvěty, referátu v Bratislavě, stran
schválení stanov židovské orthodoxní náboženské obce v P.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Židovská náboženská obec orthodoxní v P. usnesla se roku 1921 na nových stanovách a předložila je min.-u škol. ke schválení. Min. vrátilo výnosem z 25. května 1923 stanovy k doplnění. Věc se táhla několik roků až konečně podle protokolu z 24. ledna 1926 valné shromáždění náboženské obce se usneslo 99 hlasy proti jednomu hlasu, že stanovy obce, předčítané předsedou a vypracované výborem pro sdělání nových stanov, přijímá a pověřuje představenstvo, aby stanovy cestou ústřední kanceláře autonomních orthodoxních židovských obcí v Bratislavě předložilo min. škol.
Dne 3. února 1926 podali někteří členové náboženské obce proti postupu při valném shromáždění stížnost na školský referát, v níž vytýkali jednak různé námitky proti jednotlivým ustanovením stanov, jednak to, že hlasování se dělo ohledně stanov, které valnému shromáždění vůbec nebyly předčítány a o nichž také nebylo bod od bodu jednáno, takže členové obce nevěděli, o čem hlasují. Postup schválení stanov odporoval také § 64 platných starých stanov, kde se výslovně praví, že stanovy mohou býti změněny jenom se souhlasem nejméně % k hlasování oprávněných.
Po delším řízení byly pak stanovy nař. rozhodnutím referátu min. škol. v Bratislavě z 23. července 1926 na základě zmocnění min. škol. z 13. července 1926 schváleny.
Rozhoduje o stížnosti, kterou do tohoto rozhodnutí podávají Zikmund M. a spol. v P., uvážil nss takto: Když zák. čl. 17:1867 prohlásil israelity v býv. Uhersku za rovnoprávné s křesťanským obyvatelstvem co do výkonu občanských a politických práv, přistoupeno bylo k nové organisaci příslušníků židovského náboženství a byly vydány organisační statuty jednak pro židy orthodoxní, jednak pro t. zv. kongresionalisty, vedle nichž pak ještě uznávána organisace israelitů t. zv. status quo ante.
Podle organisačního statutu orthodoxních židů tvoří orthodoxní židé.... samostatnou autonomní náboženskou společnost (§ 1), která je organisována ve zvláštních náboženských obcích (§ 4); každá náboženská obec jest autonomní a vypracuje si samostatné statuty církevní (§ 5), které nesmí odporovati ani Šulchan Áruchu, ani organisačnímu statutu, ani předpisům zákonů státních (§ 6). Nař. býv. uh. min. kultu a vyuč. z 21. ledna 1888 č. 1191 pres. stanovilo pak v bodě 4, že žid. nábož. obce mohou své místní statuty upraviti buď dle kongresionalistického nebo dle orthodoxního organisačního statutu anebo dle stavu status quo ante, že však jsou povinny předložiti stanovy ministru na vědomí.. ., resp. že náboženské obce, které nemají správně schválených stanov, jsou povinny předložiti je ministru .... ke schválení. sb. Výnosem min. pro Slov. ze 14. dubna 1920 č. 418 adm. 1 byly pak schváleny stanovy organisace autonomních orthodoxních žid. obcí na Slov., podle nichž nábož. obce rovněž musí míti, po případě do roka si opatřiti místní stanovy, které nesmějí odporovati ani Šulchan-Áruchu, ani zákonům zemským (státním), ani zmíněným organisačním stanovám (§§ 5 a 48). Konečně prohlásil zák. čl. 42.1895 židovské náboženství za zákonem přijaté (recipované).
Z těchto ustanovení jde, že židovské náboženské obce jsou veřejnoprávními korporacemi, jichž organisace spočívá mimo na některých předpisech zákonů a min. nařízení hlavně na stanovách, které přijdou závazným způsobem k místu jednak autonomním aktem náboženské obce — usnesením určitých orgánů obce — jednak vrchnostenským schválením státní správou (min.-em kultu a vyuč., nyní škol.). Takto sestavené stanovy mají pak povahu závazné právní normy, upravující právní poměry náboženské obce. Schválení stanov ministrem je tedy aktem tvořícím právní normu (podobně jako jest tomu při vydání státního zákona, vydání vl. nařízení anebo jiného autonomního statutu), nemá však v poměru vůči jednotlivým členům náboženské obce povahu »rozhodnutí nebo opatření správního úřadu« ve smyslu § 2 zák. o ss a není samo o sobě způsobilo dotknouti se subj. práv jednotlivého příslušníka náboženské obce, takže vydání stanov a schválení jich ministrem samo o sobě nemůže býti jednotlivými členy nábož. obce napadeno stížností u nss; naopak může se jednotlivý člen nebo skupina členů náboženské obce proti jednotlivým ustanovením schválených stanov brániti u úřadů státních teprve, když jde o konkrétní použití stanov na právní poměry onoho člena resp. oněch členů, předpokládaje ovšem dále, že pak vůbec jde o případ spadající do kompetence státních úřadů správních (srov. zejména min. nař. z 21. ledna 1888 č. 1191 pres. poslední odstavec, dále min. nař. z 23. listopadu 1904 č. 97929 a 4249/1905 sb ze 27. října 1905 č. 4249). Teprve při takovémto sporu o konkrétní případ použití předpisů stanov, o němž by pak rozhodovaly úřady správní v instančním pořadí, ustanoveném cit. nařízením z 23. listopadu 1904 č. 97929 (srovnej o tom též nál. Boh. A 7506/28), mohl by dotčený člen náboženské obce proti konečnému rozhodnutí min. škol. dovolávati se kognice nss-u, při čemž by po případě mohl také namítati, že příslušné rozhodnutí ministra je nezákonné, poněvadž se opírá o stanovy, které nebyly řádným způsobem vydány, resp. jichž usnesení a schválení se stalo způsobem nenáležitým.
Podle toho nemá tedy nař. schvalovací akt min. škol. ze 13. července 1926 resp. referátu jeho v Bratislavě z 23. července 1926 povahu »rozhodnutí nebo opatření správního úřadu« ve smyslu § 2 zák. o ss a jeví se stížnost tudíž nepřípustnou.

Citace:

č. 7960. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 788-790.