NPD documents search: Váž. tr., 12 (1930)

Č. 12010.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti: Povinnost
strany podati úřadu oznámení o převodu, podléhajícím dávce, je splněna teprve, když oznámení skutečně na vyměřující úřad došlo; zašle-li strana oznámení poštou, činí tak na vlastní nebezpečí.
(Nález ze dne 5. záři 1935 č. 17742/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 11466/34.
Věc: Marie K. v N. proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: V odvolání ze záručního platebního rozkazu zem. inspektorátu pro zem. dávky z 8. října 1932 namítala st-lka, že předpis dávky jest promlčen, poněvadž zcizitelé učinili oznámení o převodu již dne 26. února 1920. Námitku tu žal. úřad zamítl nař. rozhodnutím v podstatě z důvodu, že toto oznámení k zem. inspektorátu nedošlo, ve spisech není, a straně se nepodařilo prokázati, že skutečně oznámení to podáno bylo. Potvrzení obecního starosty z 23. ledna 1933 nemůže podati důkaz o oznámení převodu, ježto se vymyká kompetenci obecního úřadu zjišťování podobné skutečnosti, nehledíc ani k tomu, že toto potvrzení uvádí, že starostovi obce jest známo, že přiznání podali dne 26. února 1920 manželé Marie a Jaroslav K., nikoliv zcizitelé František a Marie K.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad konstatuje, že oznámení, jež podle tvrzení st-lky ona se svým manželem jménem rodičů (zcizitelů) dne 26. února 1920 doporučeně na poštu podala, na vyměřující úřad nedošlo, a že se straně nepodařilo prokázati, že skutečně bylo podáno. Stížnost proti tomu namítá, že svědectvím obecního starosty prokázala st-lka, že oznámení za rodiče podala doporučeně na poštu.
Paragraf 17 dáv. řádu cís. patentu z 29. prosince 1915 č. 83 z. z. ustanovuje, že ten, kdo je povinen platiti dávku , jest povinen oznámiti úřadu vyměřovacímu do 14 dnů písemně neb protokolárně převod. Z ustanovení toho je patrno, že povinnost strany podati oznámení možno pokládati za splněnou teprve tehdy, když oznámení skutečně došlo na úřad vyměřovací, který na základě jeho má zahájiti vyměřovací řízení. Kdyby již pouhé podání oznámení na poštu mělo platiti za podání oznámení u vyměřovacího úřadu, musilo by to v dávk. řádě výslovně býti vyznačeno. Strana, volíc k podání oznámení způsob zaslání poštou, činí tak na vlastní risiko a nese sama následky toho, jestliže tento prostředek selže a zásilka na vyměřovací úřad vůbec nedojde (srov. Boh. A 11466/34).
Úřad konstatuje, že oznámení ve spisech není, a st-lka ani netvrdí, že ve spisech jest, nýbrž pouze vede důkaz potvrzením obecního starosty o tom, že oznámení podala na poštu. Tento důkaz je však za uvedeného právního stavu bez významu. Právem mohl tedy úřad vycházeti ze skutkového zjištění, že strana oznámení nepodala.
Jaký význam by měla po stránce úplného zjištění skutkové podstaty okolnost, že st-lka, jak tvrdí ve stížnosti, oznámení podala na poštu doporučeně, nemusil se nss zabývati, poněvadž potvrzení starosty neobsahuje tvrzení, že oznámení to podáno bylo doporučeně.

Citace:

Č. 12010. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 159-160.