Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF

Čís. 1645.


Nárok na náhradu škody proti obci z důvodu, že odepřela vydati vysvědčení, nutné k dosažení práva chudých ve sporu, jest nárokem veřejnoprávním.
(Rozh. ze dne 2. května 1922, R I 460/22.)
Žalobce opíral žalobní nárok o tvrzení, že starosta žalované obce odepřel mu vydati vysvědčení, nutné k dosažení práva chudých ve sporu, zahájeném žalobou obcí proti němu u krajského soudu v Písku, ač měl vzhledem k svým poměrům majetkovým nárok na vysvědčení to. Důsledkem toho byl prý vinou žalované obce zbaven možnosti nastupovati ve sporu a uplatniti své námitky proti zažalovanému nároku, a byl vynesen rozsudek pro zmeškání jemu nepříznivý. Proti žalobě o náhradu škody tím vzešlé namítla žalovaná obec nepřípustnost pořadu práva. Soud prvé stolice námitku zamítl, rekursní soud jí vyhověl a žalobu odmítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobce uplatňuje sice nárok na náhradu škody, přes to však nejde o nárok soukromoprávní. Dle min. nařízení z 23. května 1897, čís. 130 ř. zák. vyřizuje představenstvo obecní žádosti o vysvědčení za účelem dosažení práva chudých. Rozhodování o žádostech těch je výkonem úřední moci příslušející obci t. j. představenstvu obce, jež je tu činno jako úřad, tudíž jako orgán veřejnoprávní. Poměr žadatele k obci, u jejíž představenstva se o vysvědčení uchází, je rázu veřejnoprávního, ježto dožaduje se úkonu úředního, a ráz ten přechází na další poměry odvozené z původního poměru veřejnoprávního. To platí i o nároku na náhradu škody vzniklé dle tvrzení žalobcova nesplněním veřejnoprávní povinnosti představenstvu obce uložené, bez ohledu na to, že povinnost k náhradě škody upravena je předpisy práva soukromoprávního. Nezáleží na tom, že nárok vzešlý z poměru veřejnoprávního opírá se o titul náležející i do oboru práva soukromého. Rozhodna je právní povaha podkladu, na němž vznesený nárok je zbudován. (Sr. rozh. č. 172 úř. sbírky.) Žalobce, pokud domáhá se náhrady škody, vznesl u soudu nárok veřejnoprávní, a bylo již z toho důvodu žalobu odmítnouti pro nepřípustnost pořadu práva.
Citace:
č. 1645. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 444-445.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).