Čís. 16282.

Pouhé zastavení trestního řízení pro úmrtí odsouzeného podle § 224 (527) tr. z. po povolení mimořádné obnovy trestního řízení ve prospěch obžalovaného po jeho smrti neodůvodňuje nárok na vrácení zaplacených nákladů trestního řízení.
(Rozh. ze dne 4. září 1937, Rv I 2193/35.)
Vilém R. byl pravoplatným rozsudkem krajského soudu v L. ze dne 24. ledna 1925, Tk 2010/24, odsouzen pro přečin podle §§ 335 a 337 tr. z. a k náhradě nákladů trestního řízení, jež byly prohlášeny za dobytné. Vilém R. zaplatil celkem 75289 Kč na nákladech trestního řízení. Řečený odsuzující rozsudek byl po smrti Viléma R. zrušen rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 26. května 1931, Zm I 1018/30, jímž byla povolena mimořádná ofenova trestního řízení ve prospěch obžalovaných, mezi nimi též Viléma R. Poté bylo trestní řízení proti Vilému R. zastaveno podle § 224 tr. z. a spoluobžalovaní August K. a Emil G. byli pravoplatně zproštěni. Proti žalobě, jíž se dědici zemřelého Viléma R. domáhají vrácení již zaplacených nákladů trestního řízení 75280 Kč s přísl., namítl žalovaný Československý stát mimo jiné též to, že povinnost k náhradě nákladů trestního řízení, uložená Vilému R. a obsažená ve výroku podle § 389 tr. ř., dosud trvá, ježto nový nález, jaký má na mysli § 358 tr. ř., nebyl dosud vydán. Nižší soudy uznaly podle žaloby co do 75289 Kč s 5% úroky od 1. září 1932, odvolací soud z těchto důvodů: Žalovaný má mylně za to, že po obnově trestního řízení pomine povinnost odsouzeného k náhradě nákladů trestního řízení jediné tehda, když byl vydán nový nález, kterým by byl výslovně zrušen výrok i co do nákladů trestního řízení. Vždyť podle ustanovení § 359 tr. ř. vstupuje trestní věc obnovou do stavu přípravného vyšetřování a zastaví-li se toto přípravné vyšetřování, má usnesení o zastavení trestního řízení stejný účinek jako nález, jímž obviněný byl osvobozen. Nelze tudíž pochybovati o tom, že zastavením trestního řízení proti zůstaviteli žalujících dědiců uhasla též jeho povinnost k náhradě nákladů trestního řízení. Zákon nerozlišuje, z jakých důvodů došlo k zastavení trestního řízení. Proto nepadá na váhu, že v souzeném případě bylo trestní řízení zastaveno pro úmrtí obviněného podle § 224 tr. z. I když povinnost k náhradě trestních nákladů jest podle ustanovení § 389, odst. 3, tr. ř. do jisté míry závazkem, čistě osobním odsouzeného, nemění to nic na povaze kondikčního nároku na vrácení nákladů bezdůvodně zaplacených jakožto nároku čistě majetkového, jehož přechodu na dědice odsouzeného nemůže brániti ustanovení § 531 obč. zák., jehož se odvolatel neprávem dovolává k odůvodnění svého stanoviska. Proto jest bez významu otázka, kdy došlo k zastavení trestního řízení a kdy byla pozůstalost žalobcům odevzdána, a jen pro úplnost jest podotknouti, že nejen k zastavení trestního řízení, ale též již k povolení obnovy trestního řízení došlo až po smrti zůstavitelově, a že k povolení obnovy došlo ještě před vydáním odevzdací listiny žalobcům. Odvolatelovo tvrzení, že žalovaný skutečně zaplatil zažalovanou částku na náklady trestního řízení a že se tedy neobohatil, nemá významu, neboť ustanovení § 1435 obč. zák. nepředpokládá obohacení příjemce plnění, nýbrž jen to, že odpadl právní důvod podržeti plnění, jež bylo dáno jako opravdový dluh. Že jest původní odsuzující rozsudek trestního soudu pokládati za zrušený usnesením o zastavení trestního řízení, bylo vyloženo již shora.
Nejvyšší soud zamítl žalobu zcela.
Důvody:
Žalobci správně připouštějí, že účinky zrušení rozsudku nalézacího soudu podle § 362 tr. ř. i ve výrocích souvisících s výrokem o vině zůstavitelově mohou nastati jen za předpokladů uvedených v prvním odstavci § 358 tr. ř. (po případě prvního odstavce § 359 tr. ř.). Jádrem sporu jest jen, zda uvedené předpoklady v souzeném případě podle řečených předpisů skutečně nastaly, jak za to mají žalobci i nižší soudy. Podle ustanovení § 358 tr. ř. trvají zákonné následky odsouzení, — za něž jest pokládati i povinnost hraditi náklady trestního řízení —, vyslovené prvním nálezem zatím dále a pokládají se za zrušené jen tehdy a potud, pokud nemají nastati podle nálezu nového. Tímto novým nálezem jest však toliko rozsudek, usnesení o zastavení přípravného vyšetřování podle § 109 až 112 tr. ř., rozhodnutí o zamítnutí obžaloby podle § 213 tr. ř., jakož i usnesení o zastavení pro zpětvzetí obžaloby podle §§ 227 a 259 tr. ř. To vyplývá ze srovnání předpisů § 358 tr. ř. s předpisem poslední věty prvního odstavce § 359 tr. ř., jenž byl pojat do zákona za tím účelem, aby se předešlo pochybnostem o tom, zda rozhodnutí o zastavení přípravného vyšetřování nebo zamítnutí obžaloby mají týž účinek jako nález nový, o němž je řeč v prvními odstavci § 358 tr. ř., jímž se obviněný zprošťuje. Poněvadž, jak je nesporno, nedošlo k zprošťujícímu rozsudku v obnoveném řízeni, nelze tu užiti předpisu prvého odstavce § 358 tr. ř., ledaže by nastal některý z případů, uvedených v prvém odstavci § 359 tr. ř., v jehož mezích lze jediné uvážiti, zda jde o vyřízení rovnající se svými účinky zprošťujícímu rozsudku, a zda tak odpadl důvod § 389 tr. ř., z něhož žalovaný stát přijal zažalovanou částku. Poněvadž bylo trestní řízení proti zůstaviteli zastaveno podle § 224 (527) tr. z., jde jediné o to, zda možno zastavení trestního řízení podle posléze dotčeného předpisu postaviti na roveň zastavení přípravného vyšetřování podle § 109 až 212 tr. ř., jež má na mysli předpis § 350, odst. 1, tr. ř. Tomu pfiisvědčuje odvolací soud, maje za to, že zákon v ustanovení § 359, odst. 1, tr. ř. nerozeznává, z jakého důvodu došlo k zastavení trestního řízení, a že nepadá na váhu, že v souzeném případě bylo trestní řízení zastaveno z důvodu úmrtí obviněného podle § 224 tr. z. Odvolacímu soudu nelze však přisvědčiti. V souzeném případě došlo k zastavení trestního řízení podle § 224 (527) tr. z. po povolení obnovy, nařízené nej vyšším jako zrušovacím soudem, jenž ve svém rozhodnutí ze dne 26. května 1931, č. j. Zm I 1018/30-1, výslovně uvedl, že skutečnost, že odsouzený R. již zemřel, není na závadu nařízení mimořádné obnovy trestního řízení na prospěch odsouzeného, ježto v té příčině jest obdobně užiti ustanovení první věty § 354 tr. ř. též na mimořádnou obnovu trestního řízení. Než zastavením řízení podle § 224 (527) tr. z. se trestní řízení pouze fakticky ukončuje, aniž se věcně zkoumá, zda jsou tu podmínky trestnosti činu nebo důvody k podezření z trestného činu. Ze zásady vyslovené v posléze řečeném zákonném ustanovení o ukončení trestního řízení úmrtím pachatele stanoví výjimku § 354 tr. ř., který dopouští obnovu trestního řízení ve prospěch obžalovaného i po jeho smrti. Řešení otázky, zda se zemřelý dopustil trestného činu, může tedy v takovémto případě, kdy i tu se věc vrací zpravidla (§ 360 tr. ř.) do stavu přípravného vyšetřování (§ 359, odst. 1, tr. ř.), a to i tehda, nařídí-li se mimořádná obnova (§ 362, odst. 4, tr. ř.), býti předmětem trestního řízení. Došlo-li tedy za toho stavu věci k zastavení trestní věcí, která se povolením obnovy vrátila do stavu přípravného vyšetřování (§ 359, odst. 1, tr. ř.), pouze podle § 224 tr. z., nelze toto faktické ukončení trestního řízení klásti na roven zastavení přípravného vyšetřování v právním slova smyslu podle §§ 109 až 112 tr. ř., jež podle § 359, odstavec 1, tr. ř. má stejný účinek jako nález, jímž se obviněný zprošťuje. Jest ovšem pravda, že řízení po povolení obnovy ve prospěch zemřelého odsouzeného není v platném trestním řádu blíže upraveno, a že tato mezera má býti vyplněna v osnově nového trestního řádu v ustanovení § 414 podle vzoru § 399 vojenského trestního řádu (srv. odůvodnění § 414 osnovy). Než pro posouzení věci je v souzeném případě pro civilní soud rozhodující způsob, kterým došlo k zastavení trestní věcí po povolení obnovy. Stalo-li se tak pouze podle § 224 tr. z., nebylo než žalobu opřenou jedině o to, že trestní řízení proti Vilému R. bylo podle § 224 tr. z. zastaveno, zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 7384. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 234-235.