NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4252.

Stavební právo. — Obecní dávky: Podléhá prodloužení uděleného parcelačního povolení znovu stavební dávce?
(Nález ze dne 20. prosince 1924 č. 17964.)
Věc: Emilie B. na S. proti okresní správní komisi v P. stran stavební dávky.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-lce byla výměrem obecního úřadu v P. z 15. června 1914 povolena parcelace pozemku č. kat. — v P. Podáním z 23. února 1919 žádala st-lka, by toto povolení parcelace bylo prodlouženo na dalších 5 let. Ob. zastupitelstvo v P. povolilo usnesením z 15. května 1919 parcelaci pozemku č. k. — za blíže uvedených podmínek, které byly totožny s podmínkami obsaženými v původním parcelačním povolení.
Platebním rozkazem z 15. května 1923 byla st-lce měst. úřadem v P. předepsána dávka z rozdělení pozemku toho na místa stavební v částce 2024 K 50 h. Odvolání, ve kterém st-lka vytýkala, že nejde o nové parcelační povolení, nýbrž o prodloužení 5leté lhůty původního parcelačního povolení, bylo měst. zastupitelstvem zamítnuto vzhledem k tomu, že v daném případě nešlo o prodloužení dřívějšího parcelačního povolení, nýbrž o nové povolení k parcelaci.
Další odvolání st-lky bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, při čemž žal. úřad vycházel z názoru, že nešlo o nové parcelační povolení, nýbrž o prodloužení původního povolení, že však i takové prodloužení podléhá stavební dávce z povolení k rozdělení pozemku na stavební místa. — Stížnost popírající to, uznal soud důvodnou. Podle svého rozhodnutí vycházel žal. úřad z názoru, že výměr ob. úřadu v P. z 5. července 1919, který byl podnětem pro vyměření stavební dávky, měl za předmět prodloužení původního parcelačního povolení daného již v roce 1914. V tomto směru neobsahuje stížnost žádných námitek a nemohl se soud proto povahou uvedeného výměru obecního úřadu vůbec zabývati. Předmětem sporu jest tudíž pouze otázka, zda prodloužení povolení k rozdělení pozemku na stavební místa podléhá obecní dávce stavební.
Pravidla o vybírání stav. dávek v P. z 1. září 1916, kterých bylo v daném případě po stránce materielní použíti, ustanovují v § 1 lit. b), že se dávky stavební vybírají z povolení k rozdělení pozemku na stav. místa. Rovněž ustanovuje zák. z 24. října 1899 č. 97 z. z., na základě kterého pravidla byla vydána, že možno stav. dávky vybírati z povolení k rozdělení pozemku na stav. místa.
O rozdělení pozemku na stav. místa jedná částka II. stav. řádu z 10. dubna 1886 č. 40 z. z. a upravuje v §§ 10—14 řízení o žádosti za udělení takového povolení. Jest tedy předepsati dávku parcelační, jakmile se provede řízení předepsané v §§ 10—14 stav. řádu a povolí se rozdělení nezastavěného pozemku na více částí, z nichž každá jednotlivá jest určena k zastavění samostatnou budovou.
Podle § 16 stav. řádu pozbude povolení k rozdělení pozemku na místa stav. platnosti, když v 5 letech počítajíc ode dne, kdy povolení žadateli bylo doručeno, na rozdělených pozemcích nezačne se stavěti. K žádosti toho, kdo pozemek svůj chtěl rozděliti, může však úřad stav. prodloužiti tuto lhůtu na dalších 5 let. Bylo-li takové žádosti vyhověno, nevydal tím stavební úřad povolení nové, nýbrž vyslovil, že lhůta k provedení stavby se prodlužuje o dalších 5 let, takže původní povolení nestane se bezúčinným, i když osoba žádající za rozdělení do 5 let se zastavěním stav. místa nezapočala, nýbrž platnost původně daného povolení potrvá ještě dalších 5 let.
Prodloužení účinnosti původního povolení, která nevyžaduje takové provedení řízení ve smyslu §§ 10—14 stav. řádu, není proto pokládati za nové povolení k rozdělení pozemku na stav. místa.
Ježto však pravidla výslovně dovoluji vybírání stav. dávky jen, když jde o povolení k rozdělení pozemku na stav. místa, nepodléhá prodloužení účinnosti původního povolení podle těchto pravidel dávce stavební.
Bylo proto nař. rozhodnutí, které vycházelo z opačného názoru, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4252. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1066-1067.