Čís. 16039.

Je-li podle vládní vyhlášky náležitě uveřejněné zaručena vzájemnost v exekučních věcech, nelze povolení a výkon exekuce podle cizozemského exekučního titulu odepříti proto, že v některém konkrétním případě některý cizozemský soud takto zaručené vzájemnosti nedbal nebo ji porušil.
Ministerstvo spravedlnosti není v takovém případě podle § 79 ex. ř. povoláno k tomu, aby k dotazu soudu podávalo prohlášení o tom, lze-li míti vzájemnost hledíc k určitým případům porušení zaručené vzájemnosti za zaručenou.
(Rozh. ze dne 20. dubna 1937, Rv I 691/37.)
K návrhu žalované firmy A.-W. byly krajským soudem civilním v P. povoleny proti žalovaným na základě rozsudku zemského soudu II v Berlíně ze dne 10. února 1931, č. j. 43033/25, a usnesení téhož soudu ze dne 5. července 1932 k vydobytí částky 23123.89 Ř. M. s přísl. exekuce na svršky. Povinní podali proti povolení těchto exekucí včas odpor. Soud první stolice zamítl odpor. Odvolací soud nevyhověl odvolání a uvedl v otázce, o kterou jde, v důvodech: Pokud dovolatelé namítají nedostatek vzájemnosti v Německé říši v příčině vykonatelnosti zdejších exekučních titulů, jsou soudy dosud vázány vlád. vyhláškou č. 131/1924 Sb. z. a n., jež konstatuje opak a která až dosud nebyla odvolána.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Na věci nic nemění, poukazují-li žalovaní na to, že snad ten nebo onen cizozemský soud odepřel v konkrétní věci nějaký právní úkon, o který byl požádán tuzemským soudem, anebo že snad německé soudy, dbajíce tamních zákonných ustanovení, postupují jinak nežli soudy tuzemské v obdobných otázkách. Dovolatelé nedbají zvláštního předpisu pro exekuční řízení na základě cizozemských exekučních titulů obsaženého v 79 ex. ř. a nesprávně si vykládají § 83, odst. 2, ex. ř., který dopouští odpor pro nedostatek vzájemnosti, bez zřetele na lhůtu jinak tam zásadně stanovenou. Neprávem poukazují dovolatelé k § 33 obč. zák. nebo také na § 57, odst. 2, č. 4, správně odst. 3, c. ř. s., anebo na § 38 č. 3 j. n. V prvním případě jde o hmotněprávní ustanovení mezistátního práva o právech cizích státních příslušníků a o hmotněprávní předpoklad takovýchto práv, to jest o vzájemnost, kterou ovšem musí po případě cizí státní příslušník prokázati jako každou jinou pravotvornou skutečnost. V souzeném případě je zde však speciální ustanovení formálněprávní pro exekuční řízení, jež má býti provedeno v tuzemsku na základě cizozemského exekučního titulu. Soud nemůže odepříti povolení a výkon exekuce, pokud je tu podle vládní vyhlášky náležitě uveřejněné vzájemnost v exekučních věcech zaručena, ani kdyby snad v některém konkrétním případě některý soud takto zaručené vzájemnosti nedbal anebo ji porušil. Takový postup by mohl zavdati příčinu k stížnosti, kterou by bylo podati ,na příslušných místech za tím účelem, aby bylo dosaženo nápravy, a kdyby se jí nedosáhlo, anebo kdyby věc dospěla tak daleko, že by vzájemnost vpravdě zachovávaná nebyla, mohlo by to zavdati popud vládě, aby učinila opatření ve smyslu § 79 ex. ř., kterým by odpadl předpoklad vzájemnosti. Ministerstvo spravedlnosti by však podle řečeného ustanovení zákona nebylo povoláno k tomu, aby na dotaz soudu podávalo prohlášení o tom, zda vzájemnost lze míti za zaručenou se zřetelem, na určité případy porušení zaručené vzájemnosti.

Citace:

č. 16039. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 536-537.