NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 952.

Pouze porušení posledního odstavce § 327 tr. ř. zakládá zmatečnost.
Dodatečnou otázku o okolnostech přitěžujících a polehčujících lze dáti pouze tehdy, je-li na nich, jmenovitě uvedených, závislá určitá trestní sazba.
Zpronevěra v úřadě či zneužití moci úřední?
(Rozh. ze dne 6. října 1922, Kr II 805/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Brně ze dne 22. srpna 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle § 5, 101 tr. zák. Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného neprávem dovolává se zmatku dle § 344 čís. 4 tr. ř. pro domnělé porušení předpisu § 327 tr. ř., ježto prý požádání vrchního porotce za poučení porotců dle druhého odstavce tohoto § nestalo se, jak zákon předpisuje, písemně, nýbrž ústně. Jest sice § 327 tr. ř. jmenován mezi předpisy trestního řádu, jichž porušení může míti v zápětí zmatečnost řízení dle § 344 čís. 4 tr. ř., avšak zmatečnost, jíž v posledním odstavci § 327 tr. ř. pohrozeno, netýká se všech předpisů tohoto §, nýbrž jen právě předpisu posledního odstavce jeho, že hlasování porotců nesmí nikdo býti přítomen. Porušení předpisu druhého odstavce téhož § zmatečností ohroženo není. Jelikož stížnost sama netvrdí, že se stalo porušení posledního odstavce § 327 tr. ř., jest z důvodu § 344 čís. 4 tr. ř. zřejmě bezdůvodná a netřeba se ani dovolávati předposledního odstavce § 344 tr. ř., jenž by uplatňování zmatečního důvodu pro porušení § 327 tr. ř. ve směru stížností vytknutém vůbec vylučoval. Neprávem spatřuje stížnost zmatek § 344 čís. 6 tr. ř. v tom, že soud nedal porotcům, když tito žádali o poučení, směřující k tomu, aby ulehčili osudu odsouzených vymožením podmínečného odsouzení, dodatečnou otázku ohledně polehčujících a přetěžujících okolností, která při trestní sazbě § 103 tr. zák. (od 1—5, při velké škodě do 10 let) mohla míti nepřímo vliv na vyslovení podmínečného odsouzení. Neboť v úvahu mohlo by přijití jen porušení předpisu § 322 tr. ř. o kladení otázek. Zákon však v § tom přikazuje položení otázky stran okolností přitěžujících nebo polehčujících porotcům jen tehda, když na nich zákon činí odvislým způsob trestu nebo zvláštní trestní sazbu. Tomu rozuměti lze ve spojení s předpisem § 344 čís. 12 tr. ř. jen tak, že otázku klásti jest jen tam, kde zákon na okolnostech přitěžujících neb polehčujících, jmenovitě uvedených, trestní sazbu činí závislou. Toho však zákon v § 103 tr. zák. nečiní. Předpis ten obsahuje vůbec jen jedinou trestní sazbu od 1—10 let, při čemž zvýšení nad 5 let závislým jest jen na všeobecné, povaze skutku co do stupně zlomyslnosti a výše škody. Proto nesměla zvláštní otázka ve směru, stížností naznačeném, býti dána, nehledíc k tomu, že zákon o podmínečném odsouzení nějaké ingerence porotců na dotyčný výrok vůbec nezná (§ 7 odst. 1 zákona ze dne 17. října 1919, sb. z. a nař. čís. 562). Tím padá ovšem i další zmatek čís. 8 § 344 tr. ř., stížností uplatňovaný proto, poněvadž předseda udělil prý porotcům nesprávné právní poučení, poučiv je, že pokud jde o trest, není na nich, aby rozhodovali, a že jich žádost, aby přidána byla otázka o podmínečném odsouzení, jest nepřípustná. Zmatek dle § 344 čís. 11 tr. ř. vidí stížnost v tom, že soud porotní skutkový stav nesprávným právním posouzením podřadil předpisu § 101 tr. zák. místo § 181 tr. zák., ježto jde prý o odcizení věci, železničními zřízenci Karlu K-ovi v úřadě svěřené, což jest prý zpronevěrou, nikoli zneužitím moci úřední. Připustiti jest ovšem, že předpis § 181 tr. zák. jako předpis specielní měl by přednost před všeobecným předpisem § 101 tr. zák. Než v tomto případě zjistili porotci výrokem ohledně K-a, že zařídil jako skladní sluha na nádraží v S. pomocí padělaných účtů, by zásilka nití, určená firmě A. P. v K. dodána byla zasílateli Šalamounu, W-ovi, a tak umožněno bylo, by se zásilky zmocnila neoprávněná osoba cizí. Šlo zde tedy o předmět svěřený nikoliv obžalovanému K-ovi, nýbrž správě dráhy, jímž obžalovaný K. jen nepřímo, pomocí padělaných účtů (listovky nákladního listu) úředně disponoval. Nebylo tu tedy přivlastnění si předmětu K-ovi za příčinou jeho úřadu svěřeného, nýbrž jinaké zneužití jeho moci úřední, jež jen podřaděním pod předpis § 101 tr. zák. trestně mohlo býti vystiženo, pročež i spoluvina stěžovatelova správně jako spoluvina na zločinu dle § 101 tr. zák. byla kvalifikována. Ostatně by vzhledem ku zjištěné výši škody stěžovateli podřaděním pod § 181 tr. zák. nijak nebylo pomoženo, ježto trestní sazba dle § 182 tr. zák. nemohla by v konkrétním případě býti nižší, než ona dle § 103 tr. zák. Tím, co uvedeno bylo ohledně jednotnosti trestní sazby § 103 tr. zák., stává se bezpředmětnou zmateční stížnost, pokud dovolává se § 344 čís. 12 tr. ř. Neboť, není-li v § 103 tr. zák. vyšší trestní sazby, podmíněné jmenovitě uvedenými okolnostmi polehčujícími neb přitěžujícími, nemohl soud porotní své právo trestní ve směru uvedeném vůbec překročiti, nehledíc к tomu, že soud v tomto případě, vyměřiv trest bez použití mimořádného práva zmírňovacího jen 18 měsíci těžkého žaláře, ze sazby od 1—5 roků vůbec nevybočil.

Citace:

Nález č. 1827. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, číslo/sešit 1, s. 206-210.