NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14564.

Pokračováním v jednám podle § 332 odst. druhého c. ř. s. jest i vydání rozsudku podle § 193 odst. třetího posl. věty c. ř. s.
(Rozh. ze dne 26. září 1935, Rv I 935/33.)
Proti žalobě na zaplacení kupní ceny dodaných napajedel namítl žalovaný, že žaloba je jednak předčasná, poněvadž jedno napajedlo není dosud namontováno, a jednak bezdůvodná, poněvadž dodaná napajedla jsou vadná a nevyhovují, pro kterýžto případ bylo ujednáno, že je žalobce vezme zpět. Procesní soud připustil o vadnosti zboží důkaz znalcem, skončil jednání podle § 193 I. c. ř. s., upustil však od provedení tohoto důkazu, když žalovaný ve lhůtě k tomu mu dané nesložil na znalce zálohu, a vyhověl žalobě. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvého soudu. V otázce uplatňované zmatečnosti podle § 477 čís. 4 c. ř. s. uvedl v důvodech: K opodstatnění této zmatečnosti vytýká odvolání, že výzva ke složení zálohy nebyla doručena k vlastním rukám žalovaného a že nebyla přiložena složenka. Takto nemůže býti ustanovení § 477 čís. 4 c. ř. s. vykládáno, neboť vyžaduje, aby straně nezákonným postupem byla odňata možnost před soudem projednávati. Výzva ku složení zálohy byla dle zpátečního lístku doručena Dr. Ř., jehož plná moc ve spisech je vykázána, a odpovídá toto doručení ustanovení § 93 c. ř. s. Okolnost, že prý nebyla přiložena složenka, vůbec nemá právního významu, poněvadž podle uděleného příkazu žalovaný jistotu měl složiti u soudu a tento dluh jest dluhem přínosným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a v otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
V dovolání se sice nenapadá opatření procesního soudu, že pominul důkaz soudním ohledáním a znalcem prostě jen pro nesložení zálohy, ale dovolatel se snaží dolíčiti, že se při tom stal před první stolicí zmatek. Pro zmatečnost pak, třebaže by se udála v řízení před první stolicí, a že o ní rozhodl odvolací soud usnesením, lze se domáhati nápravy dovoláním (srv. rozh. čís. 7671 sb. n. s. — čís. 49 plen.), ale vytýkané zmatečnosti není, neboť právní zástupce žalovaného, maje advokátní kancelář v místě soudu, kde měla býti záloha složena, mohl si snadno opatřiti včas šekový vplatní lístek (složenku), nebyla-li k výzvě o zálohu připojena. Že není třeba návrhu odpůrcova, aby se v řízení pokračovalo bez ohledu na připuštěný důkaz, plyne z § 332 druhý odstavec c. ř. s. v doslovu čl. III čís. 2 zákona ze dne 8. července 1930 čís. 130 sb. z. a n. Dovolatel dále má za to, že měl první soudce naříditi rok zvěděv o nesložení zálohy. S úzkým výkladem § 332 druhý odstavec a § 279 c. ř. s., ze kterého při tom dovolání vychází, nelze souhlasiti. Za pokračování v řízení bez ohledu na to, že nebyl důkaz proveden, jest zajisté míti v případě, kde jednání již skončeno podle § 193 třetí odstavec c. ř. s., i vydání rozsudku, jakmile spisy od dožádaného soudu došly, bez ústního jednání nově nařízeného. Rozhodující soud neměl příčiny, aby skončené jednání opět podle § 194 c. ř. s. nařídil, zaujav stanovisko, že pro nesložení zálohy důkaz nebude proveden. Nepříznivé následky toho jdou na vrub dokazovatelův (srv. rozh. čís. 4000 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 14564.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 635-636.