NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 6934.

Veřejní zaměstnanci. — Župy. — Administrativní řízení (Slovensko): 1. * Předpisy zák. z 22. prosince 1924 č. 287 Sb. nevztahují se na zvýšení pensijních požitků župních zaměstnanců; pro ně platí výlučně zák. z 19. prosince 1924 č. 310 Sb. — 2. * Zákon č. 310/24 nebyl derogován zákonem č. 287/24. — 3. Při posouzení otázky, který ze dvou zákonů je zákonem dřívějším a který pozdějším je rozhodným den vyhlášení ve Sbírce zák. a nař., nikoliv datum zákonů. (Nález ze dne 1. prosince 1927 č. 23537.)
Věc: Ludevít Sch. v B. (adv. Dr. Vítězslav Zenkl z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran pensijních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud nepojalo do základny nově vyměřených pens. požitků roční »plat z milosti« 5 0 0 Kč, zrušuje se pro vady řízení, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením munic. výboru býv. župy zvolenské z 27. února 1927 byl st-l — župní kancelářský ředitel — pensionován s pensí 2624 Kas bytovou pensí 600 K ročně, kromě těchto pens. požitků byla mu přiznána částka 500 K jako »plat z milosti«. Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že poukazuje st-li podle zásad zák. č. 310/24 počínajíc dnem 1. ledna 1925 tyto odpočivné roční požitky: 1. pensi 5338 Kč 20 h, 2. drah. přídavek 1896 Kč, 3. mimořádnou a nouzovou výpomoc 3024 Kč a že všechny tyto požitky zkracují se podle § 17 zák. č. 286/24 po dobu st-lova zaměstnání v měst. nemocnici v B. na polovinu.
Rozhoduje o stížnosti na toto rozhodnutí řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost namítá: 1. že nové vyměření pens. požitků nemělo býti provedeno podle zák. č. 310/24, nýbrž podle zák. č. 287/24. 2. že žal. úřad nepojal do základny nově vyměřených pensijních požitků částku 500 K. která byla v r. 1917 st-li přiznána jako roční »doplněk« k pensi,
0 těchto námitkách nss uvážil:
Ad 1. Tato námitka jest bezdůvodná.
Zákon z 22. prosince 1924 č. 287 Sb. stanoví v § 7 odst. 1, že podle zásad tohoto zák. upraví se i odpočivné požitky těch pensionovaných zaměstnanců státních úřadů, podniků, ústavů a fondů státních a státem spravovaných a jiných veř. zaměstnanců placených z fondů státem spravovaných, kteří nespadají pod služ. pragmatiku, jakož i pensistů drah zestátněných.
I když by bylo lze připustiti, že ustanovení odst. 1. § 7 cit. zák. není snad pouhým slibem gener. úpravy odpoč. požitků určitých kategorií veř. zaměstnanců, v ustanovení tom blíže označených, nýbrž že ustanovení to jest již samo právní normou upravující pens. požitky dotčených kategorií veř. zaměstnanců a když by se dále připustilo, že lze pod pojem pensionovaných jiných veř. zaměstnanců, placených z fondů státem spravovaných, subsumovati také pensionované zaměstnance býv. žup na Slov. — zejména snad vzhledem k tomu, že pens. požitky byly těmto zaměstnancům vypláceny ze župních pens. fondů, které podle odst. 2 § 9 zák. č. 126/20 přešly do vlastnictví státu a do správy státní — mohl by se st-l právem domáhati, aby pens. požitky byly mu nově vyměřeny podle zásad zák. č. 287/24 pouze potud, pokud by tu nebylo specielní právní normy, která právě obsahuje předpisy o nové úpravě pens. požitků pensionovaných zaměstnanců býv. žup na Slovensku. Takovouto specielní právní normu jest pak právě spatřovati v zák. z 19. prosince 1924 č. 310 Sb., který, jak patrno již z jeho § 1, upravuje a to výlučně (vide § 2 tohoto zák.) odpočivné požitky určitých pensionovaných zaměstnanců býv. žup na Slov., totiž zejména oněch z nich, na které by se vztahoval zák. č. 210/20, kdyby v den účinností tohoto zák. (dne 15. dubna 1920 — vide: § 12 téhož zák.) byli bývalí v činné službě. (Srovnej nál. Boh. 6843/27 adm.). Že st-l patřil do posléz zmíněné kategorie pensionovaných župních zaměstnanců na Slov., jest nesporno.
Poukazuje-li st-l k tomu, že zák. č. 310/24 nelze na něho použiti proto, že tento zákon byl derogován předpisem § 7 zák. č. 287/24, neboť prý — jak st-l dovozuje — jest zák. č. 287, datovaný dnem 22. prosince 1924 zákonem pozdějším, nežli zákon č. 310, datovaný dnem 19. prosince 1924, přehlíží st-l, že okolnost, kterým dnem byl zákon datován, jest vůbec bez právního významu pro otázku, je-li ten který zákon k jinému zákonu v poměru dřívějšího a pozdějšího. Pro tuto otázku jest rozhodnou jedině okolnost, kdy zákon byl vyhlášen ve sbírce zákonů a nařízení, neboť, jak patrno z ustanovení § 49 úst. listiny ve spojení s §§ 1, 2 a 3 zák. č. 139/19 ve znění čl. 1. zák. č. 50021, jest ku platnosti zákona třeba, aby byl vyhlášen ve sbírce zákonů a nařízení. Z toho plyne důsledně, že, bylo-li více zákonů — byť i datovaných různými dny — vyhlášeno v této sbírce současně, není zákon datovaný pozdějším dnem k zákonu datovanému dnem dřívějším v poměru pozdějšího a dřívějšího. Zákon č. 310/24 i zákon 287/24 byly vyhlášeny ve sbírce zákonů a nařízení v týž den, totiž dne 29. prosince 1924. Podle toho, co bylo právě uvedeno, nelze tedy zák. č. 287 přes to, že jest datován dnem 22. prosince 1924, pokládati za zákon pozdější nežli zákon č. 310, který jest datován dnem 19. prosince 1924, a nelze tudíž mluviti o tom, že zákon č. 310 byl derogován předpisem zákona č. 287.
Z těchto úvah plyne tedy, že žal. úřad mohl nové vyměření pens. požitků st-lových právem provésti podle zák. č. 310/24.

Citace:

č. 2074. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 456-457.