NPD documents search: Právní prakse, 1 (1936-37)

Jsou likvidátoři společenstva s ručením obmezeným povinni ohlásiti konkurs na jmění společenstva, zjisti-li se při likvidační bilanci schodek? Členové společenstva s r. o. jsou povinni zaplatiti doplatek k uhrazení schodku ke svým členským podílům do výše valnou hromadou omezené, ovšem v mezích ručení podle stanov.

Člen stavebního družstva, zapsaného společenstva s r. o., odepřel zaplatiti 50% doplatek na svůj závodní podíl v částce 15000 Kč, poukazuje na § 49 zákona ze dne 9. dubna 1873 č. 70 ř. z., podle něhož byli likvidátoři povinni při zjištěné pasivitě bilance navrhnouti zahájení konkursu na jmění družstva. Soudy všech tří stolic žádosti žalobní na zaplacení 15000 Kč vyhověly.
Z důvodů nejvyššího soudu: Jak zjištěno, byly na valné hromadě žalujícího družstva dne 14. června 1923 usneseny zrušení a likvidace družstva a by'a likvidátory k tomu dni sestavena likvidační bilance, vykazující schodek 1122846 Kč; ve valné hromadě dne 25. června 1924 byla pak tato bilance schválena, jakož i usneseno, aby vymáhán byl na členech k úhradě schodků doplatek ve výši 50% členských příspěvků (závodních podílů). Dovolatel, na němž jest v tomto sporu 50% doplatek v zažalované výši vymáhán, vyslovuje názor, že při passivitě bilance měli likvidátoři navrhnouti zahájení konkursu, v němž by stav jmění byl zjištěn a rozvrhové řízení provedeno, že však nejsou oprávněni samovolně doplatky ony stanoviti a na členech vymáhati; správnost tohoto závěru snaží se dovolatel vyvoditi z §u 49 zákona ze dne 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. Ale ani z předpisu §u 49 nelze správnost tohoto závěru dovoditi. Podle §u 76 téhož zákona ručí členové za závazky společenstva s ručením obmezeným nejen v případě konkursu, nýbrž i v případě likvidace. Jest sice pravda, že podle § 49 jsou likvidátoři pod vlastní odpovědností povinni, aby navrhli zahájení konkursu, je-li z bilance patrno, že aktiva společenstva nestačí ke krytí dluhů jeho. Ale tento paragraf 49 obsahuje jen všeobecná ustanovení o povinnostech likvidátorů a vztahuje se na společenstva s ručením jak obmezeným tak neobmezeným.
Proto jest ho vykládati tak, aby neobsahoval odporu s dalšími zvláštními předpisy, zejména s předpisy jen pro společenstva s ručením obmezeným platícími (§§ 76—86 cit. zák.). A tu nelze přehlédnouti, že v § 85 doplatky členů výslovně se označují jako částky dluhované společenstva s ručením obmezeným. Ustanovení toto jest v souhlase s různou povahou obojího druhu společenstva. Jak již prvý soudce správně uvedl, při ručení neobmezeném ručí členové věřitelům za schodek celým jměním solidárně a vzhledem k tomuto dalekosáhlému závazku jest zvlášť upraveno t. zv. rozvrhové řízení (§§ 61 a násl. cit. zák.). Při společenstvech s ručením obmezeným jde však podle § 76 jen o úhradní závazek vůči společenstvu. Lze tedy při společenstvech s ručením obmezeným doplatky ku krytí schodku požadované, které v § 85 jsou označeny jako částky společenstvu dluhované, vřaditi mezi aktiva společenstva, a jestliže po připočtení jich není družstvo pasivní, nemají ani likvidátoři povinnost o zahájení konkursu zakročiti. V tomto případě stačí podle likvidační bilance к nabytí bilanční rovnováhy splacení polovice (50%) doplatků, které ha členech podle § 76 cit. zák. mohou býti požadovány. Tím padá celý podklad námitky shora uvedené a netřeba se obírati tím, zda i z jiných důvodů jeví se tato námitka neopodstatněnou. Rozhodnutí nejvyš. soudu v Brně ze dne 1. prosince 1925 č. j. Rv I 1343/25-1.
R. v. z. s. Doležal.

Citace:

Pojem »svěřené věci« ve smyslu čl. 15 zákona. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 19, s. 631-639.