NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Č. 10814.

Zaměstnanci veřejní: * Okolností, která může býti důvodem přeložení úředníka obce Pražské na dovolenou s čekatelným podle § 23 Pravidel o úpravě platových a některých služebních poměrů zaměstnanců hlav. města Prahy ze 6. září 1926 a ze 6. prosince 1926 může býti i zdravotně závadný stav úředníka, je-li takového rázu, že další služební činnost úředníkovu na místě téhož oboru služebního, odpovídajícím jeho postavení v platové stupnici, nelze připustiti, poněvadž by jinak mohlo nastati ohrožení důležitých zájmů veřejné služby.
(Nález ze dne 31. října 1933 č. 15782.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 2255/23.
Věc: Jaromír P. v P. proti zemskému úřadu v Praze o dovolenou s čekatelným.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním k presidiu hlavního města Prahy z 21. října 1929 žádal st-l, vrch. stav. revident obce pražské, o udělení delší zdravotní dovolené, poněvadž jeho zdravotní stav mu brání zapracovati se do nového oboru technické práce v odd. 15. staveb. úřadu, kam byl přeložen z úřadu vodárenského, a docházeti do vzdálené kanceláře z jeho obydlí. Z toho důvodu žádal také, aby tehdy, až se jeho zdravotní stav dovolenou zlepší, nebylo trváno na tom, aby úřadoval ve stav. úřadě odd. 15, nýbrž aby byl přeložen zpět do úřadu vodárenského, do jehož agendy je zapracován.
Po podání posudku úředního lékaře ze 13. prosince 1929, který doporučil, aby st-l byl dán na jeden rok do dočasné pense a potom byl znovu vyšetřen, byl st-l přeložen na dočasný odpočinek. K rozkladu st-lovu městská rada výnosem z 28. února 1930 toto pensionování revokovala a přeložila st-le podle § 23 Pravidel č. j. 15200/26 os. pres. na dovolenou s čekatelným, ježto v jeho nemoci sluší viděti okolnost, která další jeho službu na místě téhož oboru služebního, t. j. ve stavebním úřadě odbor 15. nepřipouští. Odvolání st-lovo z tohoto výnosu Sbor hlavního města Prahy pro vyřizování stížností výměrem ze 17. září 1930 zamítl jako bezdůvodné. V důvodech uvedeno, že názor st-le, že § 23 Pravidel č. j. 15200 os. praes. z r. 1926, který jedná o dovolené s čekatelným, netýká se okolností vzniklých nemocí, je mylný, poněvadž paragraf ten mluví o služebních okolnostech, které další službu úředníka nepřipouštějí, aniž se výslovně zmiňuje, jaké jsou to okolnosti, a ježto důvody služební jsou pojmem širším, nežli důvody zdravotní, je subsumpce těchto pod ony zcela oprávněná. Žadatel sám o sobě uvádí, že je postižen neurasthenií, že mu není možno pro nervové obtíže používati elektrické dráhy, že trpí slabostí paměti, jež se v poslední době hrozivě stupňuje a která mu znemožňuje, aby se zapracoval v jiné službě; trpí podle svého tvrzení nervovým oslabením jedné nohy, tak že chůze po dláždění mu činí obtíže. Není myslitelno, že by úředník ztrácející paměť a vybavený tolika neduhy mohl býti upotřeben ve službě ve svém oboru služebním a na místě odpovídajícím jeho postavení. Nastávají zde tudíž důležité ohledy služební, které další službu jeho nepřipouštějí v zájmu veřejném. Jest tedy rozhodnutí, aby byl dán na dovolenou s čekatelným plně oprávněno.
Další odvolání zamítl zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím jako bezdůvodné s poukazem na důvody rozhodnutí Sboru pro vyřizování stížností, k nimž podotkl, že předpisy § 23 Pravidel č. j. 15200 z r. 1926 opírají se o usnesení Ústředního zastupitelstva hl. m. Prahy ze 6. září 1926 a ze 6. prosince 1926. Pravidla tato týkají se úpravy nejen platových, ale i některých služebních poměrů zaměstnanců hl. m. Prahy a doplňují, resp. mění dosavadní ustanovení služební pragmatiky pro úředníky hl. m. Prahy, vydané usnesením sboru obecních starších z 20. prosince 1905 a změněné dalšími usneseními. Předpis ten shoduje se vzhledem k ustanovení §§ 74, 76 a 80 praž. obec. řádu č. 85 z r. 1850 ř. a z. z. s ustanovením § 73 stát. služeb. pragmatiky č. 15/1914 ř. z. a je tudíž právně závazným. Pokud jde o okolnost, která nepřipouští další st-lovu službu, je prokázáno jednacími spisy a není ani st-lem popřeno, že jeho zdravotní stav, jak jej sám vylíčil a jak i úředním lékařem je potvrzeno, je takového rázu a stupně, že nepřipouští další jeho službu na místě téhož oboru služebního, odpovídajícího jeho postavení v platové stupnici, které vyžaduje řádného a zodpovědného výkonu služby, jelikož za těchto okolností nemohla obec pražská očekávati od st-le řádného plnění služby a služební zodpovědnosti s místem tím spojené a přikročila z těchto důležitých ohledů služebních k opatření ve smyslu § 23 cit. pravidel, nebylo lze uznati st-lovo odvolání důvodným.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto: — — — —
St-l dovozuje, že žal. úřad nesprávně si vyložil smysl předpisu § 23 »Pravidel«.
Předpis ten, obsažený v Pravidlech o úpravě platových a některých služebních poměrů zaměstnanců hlav. města Prahy, stanovených usne- sením Ústředního zastupitelstva hlav. města Prahy ze 6. září 1926, resp. 6. prosince 1926 a schválených usnesením Zem. správ. výboru v Praze z 10. prosince 1926 zní: »Dovolená s čekatelným. Není-li pro úředníka následkem změny v organisaci služby dočasně žádného místa k použití, nebo nastanou-li okolnosti, které další službu úředníkovu na místě téhož oboru služebního, odpovídajícím jeho postavení v platové stupnici, nepřipouštějí z důležitých ohledů služebních, může býti dán radou městskou na dovolenou s čekatelným.«
Jak plyne z důvodů nař. rozhodnutí ve spojení s důvody rozhodnutí druhé stolice, na něž žal. úřad odkazuje, spatřoval žal. úřad okolnosti, které další st-lovu službu činily nepřípustnou z důležitých ohledů služebních v tom, že st-l není s to používati pro nervové obtíže elektrické dráhy, že trpí slabostí paměti, která se v poslední době hrozivě stupňuje a st-li znemožňuje, aby se zapracoval v jiné službě, dále že trpí nervovým oslabením jedné nohy, což mu znesnadňuje chůzi, kteréžto defekty jsou takového rázu a stupně, že nepřipouštějí, aby st-l mohl býti upotřeben ve svém oboru služebním nebo na jiném místě přiměřeném jeho postavení, které vyžaduje řádného a zodpovědného výkonu služby.
Stížnost naproti tomu dovozuje, poukazujíc na analogická ustanovení §§ 73 a 74 služ. pragmatiky státních úředníků v souvislosti s § 29 téže služ. pragmatiky, dále na §§ 10 a 11 služ. pragmatiky zaměstnanců města Prahy, že předpisu § 23 nelze použíti v tom případě, tkví-li nemožnost výkonu služby v chorobě zaměstnance, neboť předpis ten mluvě o »důležitých ohledech služebních«, má na mysli důvody, tkvící v organisaci služby, které brání, aby úředník byl přiměřeně zaměstnán, ale nikoli důvody, které nutno hledati v osobě zaměstnance samého. Na podporu svého výkladu dovolává se stížnost též předpisu odst. 3 § 24 »Pravidel«. Nss nemohl však stanovisku stížnosti v této všeobecnosti přisvědčiti.
V § 23 cit. Pravidel rozeznávají se dva důvody, pro které lze dáti zaměstnance na dovolenou s čekatelným a to: 1. není-li následkem změny v organisaci služby pro úředníka přiměřeného místa služebního — o tento důvod v daném případě zřejmě nejde, 2. nastanou-li okolnosti, které další službu úředníkovu na místě téhož oboru služebního, odpovídajícím jeho postavení v platové stupnici, nepřipouštějí z důležitých ohledů služebních. Předpis § 23 »Pravidel« je zcela obdobný ustanovení § 73 služeb. pragmatiky státních úředníků a st-l se také této obdoby dovolává. Tu však nss již v nál. Boh. A 2255/23 vyložil předpis § 73 služeb. pragmatiky státních úředníků v ten smysl, že přeložení úředníka na dovolenou s čekatelným podle cit. paragrafu odůvodňuje každá okolnost jakéhokoliv druhu a povahy, ať subjektivní, ať objektivní, která další službu úředníkovu na některém místě téhož služebního odvětví z důležitých služebních ohledů činí nepřípustnou. Nss setrval na tomto právním náhledu i projednávaje případ dnešní. Poukazuje-li st-l k podpoře svého nahoře uvedeného stanoviska na ustanovení odst. 3 § 24 »Pravidel«, podle něhož úředník na dovolené s čekatelným může býti kdykoliv povolán, aby opětně službu nastoupil, je povinen v takovém případě podrobiti se k úřednímu nařízení prohlídce úředního lékaře, aby se prozkoumalo další trvání jeho schopnosti ke službě, jest k tomu podotknouti, že zcela obdobné ustanovení obsahuje také § 74 odst. 3 stát. služ. pragmatiky a že nelze z něho nic dovozovati pro výklad předpisu § 23 »Pravidel« v tom smyslu, že předpis ten, mluvě o okolnostech, které další službu úředníkovu na tomtéž služebním místě nepřipouštějí z důležitých ohledů služebních, nezahrnuje také případ tělesných či duševních defektů zaměstnance. Může zajisté i zaměstnanec, který pro uvedené defekty byl dán na dovolenou s čekatelným, kdykoli později býti vyzván, aby nastoupil službu, naskytne-li se služební místo téhož oboru, odpovídající postavení onoho zaměstnance v platové stupnici, které by mohl zastávati i při své chorobě, aniž by tím důležité služební ohledy byly nějak dotčeny. Účelem lékařské prohlídky, které se musí zaměstnanec podle příkazu § 24 odst. 3 »Pravidel« event. podrobiti, není v podstatě nic jiného, než aby byl opětně zjištěn všeobecný stav tělesného a duševního zdraví zaměstnance, jak se děje vůbec při zjišťování předpokladů pro vstup do služeb obce Pražské podle § 1 služ. pragmatiky zaměstnanců obce Pražské, vydané usnesením sboru obecních starších hlav. města Prahy z 20. prosince 1905. Rovněž z ustanovení § 10 a § 11 této služební pragmatiky neplyne nic pro omezivý výklad předpisu § 23 »Pravidel«, neboť § 10 nejedná vůbec o dovolené a v § 11 jde o poskytnutí mimořádné dovolené, která »může« (tedy nemusí) býti úředníku udělena z příčin zřetele hodných — jimiž mohou býti ovšem i příčiny zdravotní — a na niž úředník nemá právního nároku. V tomto předpisu není tedy překážky, aby v těch případech, kde upotřebení úředníka v jeho dosavadní službě nebo v jiném jeho služebnímu postavení přiměřeném místě jeví se pro zdravotní nedostatky úředníka nepřípustným s hlediska služebního, bylo použito ustanovení § 23 »Pravidel« o dovolené s čekatelným.
Z těchto úvah nemohl nss uznati důvodnou námitky stížnosti, že choroba zaměstnance obce Pražské nemůže býti nikdy důvodem přeložení zaměstnance takového na dovolenou s čekatelným. Tím ovšem není řečeno, že by jakékoliv ochuravění zaměstnance mohlo odůvodňovati použití ustanovení § 23 »Pravidel« o dovolené s čekatelným, jak se obává st-l. K ustanovení tomu může býti proti ochuravělému zaměstnanci sáhnuto jen tehdy, je-li choroba takové povahy, že se zřetelem k důležitým zájmům služby nepřipouští ponechání zaměstnance na služebním místě dosavadním ani jeho přeložení na služební místo jiné, služebnímu postavení zaměstnance přiměřené. Čili jinými slovy, má-li choroba zaměstnance za následek, že nelze jeho služební činnost na tomtéž nebo jiném přiměřeném služebním místě připustiti, poněvadž by jinak mohlo nastati ohrožení důležitých zájmů veřejné služby. — — — — —

Citace:

č. 6144. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 137-138.