NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Čís. 5034.

V případech §u 371 čís. 1—4 ex. ř. dlužno povoliti zajišťovací exekuci beze všeho, aniž by soud sám zkoumal věcnou potřebu zajištění vymáhané pohledávky. Proti nadbytečnosti zajištění lze tu zjednati odpomoc jen k návrhu dlužníka dle §§ 376, 377 ex. ř.
(Rozh. ze dne 13. května 1925, R I 397/25.)
Ku zajištění směnečné pohledávky, přisouzené platebním rozkazem, proti němuž byly podány námitky, domáhal se vymáhající věřitel exekuce záznamem zástavního práva v pořadí jistoty zřízené pro 100 000 Kč. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Účelem zajišťovací exekuce jest poskytnouti věřiteli při hrozícím nebezpečí možnost, by pro svou pohledávku, dosud nevykonatelnou a nezajištěnou, zjednal si zajištění proti možné ztrátě. Třebaže dle §u 371 čís. 2 ex. ř. v případech, že proti směnečnému platebnímu příkazu podány byly námitky, nevyhledává se osvědčení nebezpečí podle §u 370 ex. ř., nelze přece v takovém případě povoliti zajíšťovací exekuci vždy a bezvýjimečně, i když není objektivní věcné potřeby zajištění vymáhané pohledávky. V tomto případě navrhla strana vymáhající povolení exekuce ku zajištění vymáhané směnečné pohledávky 35 750 Kč v pořadí jistoty 100 000 Kč, na nemovitosti povinné strany pro ni v základě listiny o zřízení jistoty ze dne 31. července 1922 vkladem práva zástavního již nabyté. Nemůže tudíž strana vymáhající navrženou exekucí zajišťovací nabýti pro svou pohledávku více jistoty než jaké vtělením kauční pohledávky 100 000 Kč již požívá. Jest proto navržená exekuce pro zajištění pohledávky strany vymáhající bez významu a jen k tomu vhodná, působiti straně povinné zbytečné výlohy, což se příčí zásadě §u 27 ex. ř. Významu nabude a odůvodněnou bude teprve svého času žádost vymáhající strany na základě právoplatného titulu exekučního, v této směnečné rozepři vydaného, o vklad práva zástavního v pořadí vtělené již jistoty 100 000 Kč, neboť pak bude prokázáno, do jaké výše tato úvěrová pohledávka skutečně jest vyčerpána.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dle §u 370 ex. ř. jest předpokladem pro povolení zajíšťovací exekuce, by bylo soudu osvědčeno, že by bez této exekuce dobytí peněžité pohledávky, soudně přiznané, bylo zmařeno nebo stíženo; o třetí v tomto §u uvedený předpoklad v tomto případě nejde. § 371 stanoví však, že jde-li o exekuční tituly v něm pod 1 až 4 uvedené, jak je tomu v tomto případě, mají býti také bez takového osvědčení exekuční úkony k zajištění peněžitých pohledávek povoleny, a v materiáliích k tomuto zákonnému předpisu se výslovně uvádí, že značná pravděpodobnost, již podávají takové exekuční tituly pro správnost nároku a závazku dlužníka, odůvodňuje, by podle takovýchto titulů povolení zajišťovacích úkonů bylo připuštěno beze všeho, jinak však jen za předpokladu §u 370 ex. ř. Při návrzích na zajíšťovací exekuci, zakládajících se na exekučních titulech tohoto druhu, nemá tedy vymáhající věřitel povinnosti, osvědčovati potřebu exekučního zajištění, a soud, který se o návrhu usnáší bez slyšení stran — § 55 ex. ř. — nemá zákonného podnětu, by vzhledem k tomuto předpisu zákona uvažoval a zkoumal, zda je tu i oprávněná potřeba k zajištění čili nic. Rekursní soud arci míní, že dle exekučního návrhu, o nějž jde, mělo se státi exekuční zajištění záznamem v pořadí již vložené kauční hypotéky, že tedy vymáhající věřitel nemohl touto exekucí dosíci vyššího a lepšího zajištění, než které již v této kauční hypotéce má, přehlíží však, že při zajišťovací exekuci nezáleží v první řadě ani tak na tom, zda vymáhaná pohledávka jest ohrožena: špatné majetkové poměry dlužníkovy a případný současný postih se strany jiných věřitelů neuznává se dle ustálené praxe vůbec ani na důvod, ospravedlňující exekuci zajištěním, a dlužno naopak přihlížeti k tomu, zda dobytí pohledávky, totiž vedení exekuce jest ohroženo, t. j. zda hrozí nebez pečí, že by bylo zmařeno nebo značně stiženo, což se státi může proto, že dlužník své jmění ztenčuje, na př. zcizuje, odstraňuje a pod. Ostatně lze poukázáti v této příčině na hlediska, jež obsahuje k této věci § 180 jedn. ř. Že v tomto případě možnost takového značného stížení exekuce přes onu kauční hypotéku není nebo nebyla vyloučena, na příklad tím, že by dlužník mezi tím mohl zciziti nemovitost, takže by pak exekuce na nemovitost nemohla býti na základě vydobytého exekučního titulu zavedena přímo proti nabyvateli nemovitosti, nelze popírati, a vymáhájící věřitel nebyl povinen, poněvadž to § 371 ex. ř. nepřikazuje, svůj zajišťovací návrh exekuční i po této stránce blíže odůvodniti. § 27 ex. ř. se na tento případ nehodí, neboť v něm se předpokládá povolení exekuce, a vzhledem na povolenou ekekuci pouze stanoví, že nemá býti vykonána ve větším rozsahu, než toho uskutečnění nároku vyžaduje. Právní ochranu proti zajišťovacím exekučním úkonům, jež se ukáží jako neoprávněné pro nedostatek potřeby zajištění vůbec, nebo jako nadbytečné co do rozsahu zajištění, poskytují §§ 376 a 377 ex. ř.; příslušný právní prostředek vyhražen jest však výslovně návrhu dlužníka, a teprve na takový návrh jest soud povinen, po slyšení vymáhajícího věřitele o potřebě a rozsahu zajištění uvažovati, po případě šetření konati a o tom rozhodnouti, zda takové úkony mají býti vykonány či vykonané již zrušeny neb obmezeny. Neprávem dlužnice i soud rekursní mají za to, že k těmto úvahám o potřebě exekučního zajištění byl soud povinen aneb i jen oprávněn již při tom, když se usnášel o návrhu na zajišťovací exekuci.

Citace:

č. 5034. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 913-915.