NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6697.

Mimořádná opatření. — Administrativní řízení. Řízení před nss-em: Oznámí-li ministerstvo vnitra na žádost zakladatelů společnosti s r. o. o zásadní svolení k zápisu jejímu do obchodního rejstříku, že by bylo v případě dotazu rejstříkového soudu nuceno podati proti dotčenému zápisu odpor podle § 2 vlád. nař. č. 465/20, není sdělení to rozhodnutím ani opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 5. září 1927 č. 18403).
Věc: Zakladatelé firmy T. . . ., společnosti s ruč. obrn. v P. proti ministerstvu vnitra o založení společnosti.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: St-lé podali r. 1923 u kraj jako obch. soudu v Litoměřicích žádost o zápis firmy »Talisman-Werke, Gesellschaft mit beschränkter Haftung« se sídlem v P. do obchodního rejstříku. Rejstříkový soud učinil o tom podle § 2 vlád. nař. z 27. července 1920 č. 465 Sb. oznámení min. vnitra, které vzneslo proti žádanému zápisu námitky, pročež k povolení protokolace uvedené firmy nedošlo Podáním z 30. května 1925 žádali st-lé min. vnitra, aby jim bylo dáno zásadní svolení k zápisu jmenované společ. do obch. rejstříku. Jako důvod uvedli, že zvýšili kmenový kapitál zakládané společnosti, a že není ani jiné překážky, aby min. vnitra odepřelo souhlas k jejímu protokolování. Mimo to odůvodňovali podání žádosti o udělení zásadního svolení k tomu předem tím, že by záležitost mohla býti takto urychleně vyřízena a že by společnosti byly ušetřeny případné značné výlohy, spojené se sepsáním notářské společenské smlouvy, s podáním rejstříkovému soudu atd., které by bylo zbytečné, kdyby min. vnitra zaujalo snad opětně zamítavé stanovisko.
Nař. výnosem sdělilo min. vnitra v dohodě s min. fin., obch. a veř. zdrav, st-lům, že by v případě dotazu příslušného rejstříkového soudu bylo i nyní nuceno podati odpor proti zápisu společnosti »Talisman-Werke, Gesellschaft mit beschränkter Haftung« v P. z těchto důvodů: 1. »Kreditanstalt der Deutschen, reg. Genossenschaft mit beschränkter Haftung« v Praze, není podle předloženého výtisku stanov oprávněna k účasti na společnostech s r. o. 2. Z činnosti úvěrních společenstev zmíněných v § 2 lit. b) zák. z 10. října 1924 č. 239 Sb., mezi něž »Kreditanstalt der Deutschen, reg. Gen. mit. b. H.« v Praze nesporně spadá, jest vyloučen podle § 5 odst. 2 téhož zák. obchod se zbožím. 3. Ani kmenový kapitál společnosti, zvýšený na 125000 Kč nelze za dnešních národohospodářských poměrů považovati za dostatečný k úspěšnému vedení obchodů v rozsahu vytčeném účelem společnosti.
Do výnosu toho, který st-lé o značují jako rozhodnutí, případně opatření, podávají stížnost, dovozujíce jeho nezákonnost. — V odv. spise uplatňuje min. vnitra jednak, že stížnost jest nepřípustná, jednak že jest věcně neodůvodněna. — Nss zabýval se především námitkou první a uvážil při tom toto:
Podle § 2 zák. o ss rozhoduje nss ve všech případech, kde někdo uvídí, že byl nezákonným rozhodnutím neb opatřením úřadu správního poškozen ve svých právech. Z tohoto zákonného ustanovení plyne, že nss neposkytuje ochranu proti všem formám činnosti správních úřadů, nýbrž jen proti jejich rozhodnutím a opatřením, tedy jen proti těm aktům, které by mohly vůbec zasáhnouti do právní sféry některé osoby a porušiti její subj. právo. Rozhodnutím a opatřením dlužno rozuměti — hledíc zejména k obratům použitým v zákoně o ss, a to v § 5 »věc .... vyřízena« a v § 2 »ve svých právech poručen«, jen ty projevy správních úřadů, které mají povahu výroku pro strany závazného.
Takovéto právní povahy však nař. výnos min. nemá. již z formy výroku v něm obsaženého, jímž min. vnitra sděluje, že by bylo nuceno podati odpor, vysvítá, že žal. úřad projevuje toliko svůj názor o tom, jak by postupoval, kdyby byl skutečně povolán k úřednímu jednání podle § 2 vlád. nař. z 27. července 1920 č. 465 Sb. o sděleném mu nyní projektu. Takovéto sdělení nebrání však ani st-lům, aby o zápis společnosti do rejstříku na stejném podkladě žádali, ani min., aby až by soudem o vyjádření bylo požádáno, zaujalo jiné stanovisko. Proto nelze je pokládati ani za rozhodnutí ani za opatření ve smyslu § 2 cit. zák. o ss, které by bylo způsobilé zasáhnouti do subj. práv st-lů, a proto bylo stížnost jako nepřípustnou odmítnouti.

Citace:

č. 6697. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 150-151.