Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3752.


Dopravní řád železniční. Tím, že zásilka omylem vydána osobě neoprávněné, nezaniká příkazní právo odesílatele po rozumu §§ 99 (1), 73 (9) a 76 (3) žel. dopr. ř. a nepočíná běh promlčecí lhůty.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1924, Rv I 243/24.)
Žalobu odesílatele na dráhu o náhradu škody, ježto prý zásilku vydala omylem osobě, různé od adresáta, oba nižší soudy zamítly, majíce za to, že dráha při vydávání zásilky se zachovala podle §u 73 a 76 žel. dopr. ř. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a připojiv se ve věci samé k názoru nižších soudů, uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech: V prvé řadě ovšem jest se obírati otázkou aktivní legitimace žalobkyně a otázkou promlčení. Leč tu slušelo uvážiti, že otázka tato musí býti řešena v prvé řadě podle údajů žaloby a podle nich dovolatelka k žalobě aktivně jest legitimována, nebo, byla-li zásilka vydána omylem, jak bylo tvrzeno, do rukou třetí osoby, tento omyl dráhy nezbavoval by žalobkyni jako odesílatelku disposičního práva nad zásilkou, poněvadž doručení zboží nikoli adresátu, nemůže býti považováno ani za doručení ani za počátek zákonité lhůty promlčecí (§§ 99 (1), 73 (9) a 76 (3) žel. dopr. ř.). Z toho by také plynulo, že nárok žalobkyně uplatněn byl včas.
Citace:
č. 3752. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 604-604.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).