Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF

Č. 4657.


Školství. — Státní zaměstnanci: Učitelům státních škol středních nepřísluší právní nárok na plný zápočet do postupu do vyšších požitků, pokud jde o dobu odslouženou před aprobací.
(Nález ze dne 30. dubna 1925 č. 5119.)
Věc: Norbert St. v Brně proti ministerstvu školství a národní osvěty stran započtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si profesor státní reálky nastoupil státní službu středoškolskou dne 16. září 1905, nemaje ani středoškolské maturity, ani předepsané zkoušky učitelské způsobilosti pro střední školy. Tuto vykonal — dosáhnuv dispense od maturity — teprve dne 22. února 1908. Výnosem mor. zšr-y z 8. května 1921 byla mu započtena služ. doba, absolvovaná před zkouškou učitelské způsobilosti, polovicí, veškerá další služ. doba plně (zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb., § 6 čl. II. vl. nař. č. 666/1920 a § 9 čl. VII. zák. č. 541/1919.)
Pozdější žádost st-lovu za výjimečné příznivější, t. j. plné započtení služ doby před aprobací, vrátil žal. úřad nař. rozhodnutím s poznamenáním, že nelze přihlédnouti k žádostem, kde žadatelé byli připuštěni ke zkoušce učitelské způsobilosti jen výjimečně s prominutím příslušných předběžných studií a zkoušek.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: — —
Stížnost — přihlížejíc k normám zák. č. 222/1920 a vl. nař. č. 666/1920 (zejména § 26) — namítá, že není zákonného důvodu pro zamítavé stanovisko nař. rozhodnutí, neboť prý ani výše cit. zákon ani vl. nař. k němu vydané nevylučují s hlediska zaujatého úřadem nikoho z příslušného dobrodiní. Bylo prý tedy v rozporu se zákonem porušeno subjektivní právo st-lovo. Stížnost tak vychází z názoru, že přísluší st-li nárok na sporný zápočet. Avšak žádný ze svrchu uvedených předpisů ani žádný jiný předpis nepropůjčují státnímu učiteli nároku na plné započtení služby konané bez profesorské zkoušky (srovnej § 1 zák. č. 222/1920, § 6 vl nař. č. 666/1920, resp. § 26 téhož, článek VII. zák. č. 541/1919 a zák. č. 275/1919, § 8, dále starší zák. z 19. září 1898 č. 173 ř. z. a z 24. února 1907 č. 55 ř. z.) a proto jest v tomto směru stížnost bezdůvodná.
Když však odepřením požadovaného zápočtu nebylo dotčeno žádné subjektivní právo st-lovo, jest lhostejno, jaká šetření konal úřad před vydáním rozhodnutí, zdali přihlížel k důvodu, jenž st-le zdržel od složení zkoušky způsobilosti, resp. k st-lově kvalifikaci, čili nic, zda nař. rozhodnutí obsahuje dostatečné odůvodnění a zdali uváděná příčina, pro kterou úřad st-le vyloučil z výhody, jest či není v zákoně vytčeným důvodem povolení výhody zabraňujícím. Proto jest stížnost též bezdůvodná, pokud namítá v různých směrech neúplnost řízení, nedostatečnost odůvodnění a tvrdí, že příčina, pro kterou úřad st-li odepřel výhodu, není zákonným důvodem, jenž by vylučoval poskytnutí výhody.
Citace:
č. 4657. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 859-860.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).