NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6966.

Spolkové právo: * Povinnost cizozemských společností akciových a komanditních na akcie vymoci si dle čl. I. cís. nař. z 29. listopadu 1865 č. 127 ř. z. uznání právní existence a připuštění k provozu v tuzemsku, není omezena na takové společnosti jmenovaného druhu, jež zde provozují obchody dle čl. 271 a 272 obch. zák.
(Nález ze dne 15. prosince 1927 č. 26634).
Věc: Firma »The Henckel von Donnersmarck-Beuthen Estates Limited« v Londýně proti ministerstvu vnitra o uznání právní existence a připuštění k provozování obchodů v tuzemsku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Veř. obch. společnost Edgar Ervín a Alfons, hrabata z Donnersmarcku se sídlem v K. v Polském Slezsku provozovala v B. dobývání hlíny. Dnem 1. listopadu 1921 vstoupila společnost ta i se svým tuzemským závodem do nově ustanovené akciové společnosti »The Henckel von Donnersmarck-Beuthen Estates, Limited« se sídlem v Londýně, s níž splynula. — Výnosem z 25. července 1923 vyzvalo min. vnitra společnost tu, aby podala žádost za připuštění k provozování obchodů v tuzemsku ve smyslu nař. z 29. listopadu 1865 č. 127 ř. z., nebo aby od provozování obchodů v tuzemsku pod vlastní firmou upustila. — Rozkladu, jejž proti tomuto příkazu jmenovaná společnost podala, žal. min. v dohodě s min. obch., fin., veř. prací a sprav., vykonavši potřebná šetření, nevyhovělo a setrvalo na svém prohlášení, že stěžující si společnost jest povinna žádati za připuštění k provozování obchodů v tuzemsku dle cit. nař.
Stížnost do rozhodnutí toho podaná vznáší jedinou námitku, že st-lce, jež provozuje v tuzemsku pouze dobývání hlíny, tudíž jen t. zv. prvotní výrobu, nelze povinnost dle cit. nař. z r. 1865 ukládati, poněvadž nař. to, jež vydáno k provedení obch. zák., vztahuje se pouze na takové akc. společnosti, jež v tuzemku provozují obchody ve smyslu čl. 271 a 272 obch. zák.
Názor tento jest mylný.
Základní norma, jíž upraveny jsou všeobecné poměry akc. spolků, k nimž náleží i akc. společnosti i komanditní společnosti na akcie, jest cís. patent z 26. listopadu 1852 č. 253 ř. z. Původně platila všechna ustanovení tohoto patentu pro všechny jmenované společnosti bez rozdílu, zda zabývaly se provozováním obchodu v technickém slova smyslu, t. j. ve smyslu pozdějších ustanovení čl. 271 a 272 obch. zák. či nikoli. Teprve vydáním obch. zák. z r. 1862 nastala v tomto směru změna potud, že podle § 32 uv. zák. ohledně takových akc. společností a komanditních společností na akcie, u nichž předmětem podnikání jest provozování obchodů v technickém slova smyslu, pozbývají předpisy §§ 9 a 12 cit. patentu účinnosti a nastupují příslušná ustanovení obch. zák. Dle toho zůstala všechna ostatní ustanovení cit. patentu pro jmenované společnosti i nadále v platnosti a zůstal proto i po vydání obch. zák. pro všechny tyto společnosti základní a všeobecnou normou prv cit. cís. patent. Jestliže za tohoto stavu práva vydáno cís. nař. z 29. listopadu 1865 č. 127 ř. z., jímž upraveno připuštění cizozemských společností akciových a komanditních na akcie k provozu v tuzemsku vůbec — v autentickém textu německém praví se »zum Geschäftsbetrieb« a nikoli snad »zu Handelsgeschäften« — pak již z tohoto nadpisu cit. nař. jest patrno, že nemá býti provedením předpisů obch. zák., nýbrž cís. patentu z r. 1852. To ostatně plyne i z obsahu nařízení toho, neboť všechna jeho ustanovení pojednávají o cizozemských společnostech vůbec, tedy bez ohledu na to, zda provozují v tuzemsku obchody v techn. slova smyslu (»Handelsgeschäfte«) či nikoli, a jen v čl. VII. má specielní ustanovení o takových společnostech, jež v tuzemsku takovéto obchody provozují.
Z této zásadní povahy cit. nař. podává se však také již správný výklad jeho čl. I. Stanoví-li se zde, že cizozemské společnosti akc. a komanditní na akcie musí splniti podmínky tam uvedené, aby mohly v tuzemsku býti uznány za existující po právu a býti zde připuštěny k provozu svých obchodů (t. j. obchodování v širším smyslu »Geschäfte« a contr. »Handelsgeschäfte« jmenovaných v čl. VII) po živnostensku pod vlastní firmou stejně jako tuzemské společnosti téhož druhu, pak nelze o tom pochybovati, že povinnost vymoci si takovéto právní uznání a připuštění k provozu v tuzemsku stihá každou cizozemskou společnost jmenovaného druhu bez rozdílu, zda v tuzemsku provozuje obchody ve smyslu čl. 271 a 272 obch. zák. či nikoli. (Srovn. nál. ss-u Budw. 12600 až 12604/99.)

Citace:

č. 6966. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 624-625.