Čís. 4490.

Ztrátou zboží nemíní se v čl. 386 obch. zák. případ, kde zásilka vydána za podmínek, příčících se poukazu, a tím vydobytí úhrady stalo se nepravděpodobným.

(Rozh. ze dne 23. prosince 1924, Rv II 801/24).
Žalovaný zasilatel převzal dopravu zboží do Polska se závazkem, že si dá předem vyplatiti zboží v čsl. korunách od příjemců. Žalovaný použil k dopravě mezizasílatele, kupní ceny nebyly však vybrány v Kč, nýbrž v polských markách. Žalobě, jíž domáhal se odesilatel na zasílateli náhrady škody z nesplnění příkazu, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Neprávem trvá dovolatel na námitce, že žalobní nárok jest promlčen dle čl. 386 obch. zák. neb alespoň dle §u 1489 obč. zák. »Úplnou ztrátou« ve smyslu čl. 386 obch. zák. jest rozuměti takový stav, za kterého zasílatel není s to, by vydal zboží určenému příjemci. Odvolací soud ve svém usnesení ze dne 14. března 1924 však zjistil, že zboží bylo vydáno zákazníkům, pro něž bylo určeno žalující firmou, a správně z toho usoudil, že se neztratilo. Ustanovení prvého odstavce čl. 386 obch. zák. jest rázu výjimečného a proto dlužno je přesně vykládati a nelze ho rozšiřovati na jiné případy, na něž v zákoně nebylo pamatováno, zejména ne na případ, že zboží sice vydáno určenému příjemci, ale za podmínek, které se příčily danému příkazu (instrukci). O ztrátě nelze v takovém případě mluviti. Tvrzení žalovaného, že bylo-li v roce 1919 do Polska zasláno zboží bez předchozí úhrady, znamenalo to již o sobě úplnou ztrátu zboží (hodnoty zboží), jest vyvráceno tím, že jak žalovaný sám uvedl, v jiných případech došly kupní ceny za zboží, zaslané v téže době do Polska bez předchozího vyplacení. Není-li tu však předpokladů čl. 386 obch. zák., platí promlčecí lhůta tří roků, stanovená v § 1489 obč. zák., která se počítá od okamžiku, kdy poškozený zvěděl o nastalé škodě (a její výši) a o osobě škůdcově. V dalším vyvodil dovolací soud ze zjištěných skutečností, že náhrada škody byla uplatňována ve lhůtě §u 1489 obč. zák.

Citace:

č. 4490. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 806-807.