NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 11386.

Prohlásil-li žalobce v žalobě o zaplacení peněžité pohledávky, že se žalovaný může osvoboditi od zažalovaného plnění v penězích dodáním určitého množství cenných papírů, nejde o případ § 410 c. ř. s. a nelze tuto nabídku pojati do rozsudku. Se stanoviska civilního soudního řádu (najmě § 235 c. ř. s.) není závady, by žalobce od ní neupustil. Nabídka ta jest nabídkou hmotněprávní podle § 861 obč. zák.
(Rozh. ze dne 6. února 1932, R 1 1106/31.)
Soud prvé stolice zamítl návrh žalovaného, by nebyla připuštěna nová úprava žalobní prosby učiněné žalobcem při ústním jednání dne 11. ledna 1930 v ten způsob, že žalobce upouští od toho, že by se žalovaný mohl zprostiti zaplacení 1 072 240 Kč dodáním 2062 akcií. Důvody: Soud návrh žalované strany zamítl a novou úpravu žalobní prosby připustil, ježto v souzeném případě nejde o změnu žaloby, jak tvrdí žalovaná strana, nýbrž jen o omezení žalobní žádosti alternativní, což není podle § 235 čtvrtý odstavec c. ř. s. považovati za změnu žaloby. Rekursní soud vyhověl návrhu žalovaného a nepřipustil řečenou novou úpravu žalobního návrhu. Důvody: Strana žalující domáhá se žalobou zaplacení 1 072 240 Kč s přísl., prohlašujíc, že se žalovaní mohou zaplacení zprostiti dodáním 2062 kusů akcií firmy S. Prohlášení toto není požadavkem alternativního plnění, nýbrž nabídkou žalované straně, jímž se jí dává možnost, by se alternativním plněním zbavila zažalovaného plnění. Tuto nabídku nelze ovšem zařaditi pod ustanovení § 410 c. ř. s., které má na mysli jen alternativní plnění peněžité a předpisuje, by možnost tohoto plnění byla pojata do rozsudku. Nabídce té nelze rozuměti jinak, než že žalovanému přísluší právo uspokojiti žalobce jiným způsobem a že žalující strana možnost tohoto plnění mu poskytuje až do lhůty § 12 ex. ř., tedy až do skutečného plnění a že také až do této doby vyhrazuje žalovaným rozhodnutí o nabídce. Není ovšem správný názor žalované strany, že změna žaloby není přípustná, omezí-li se žádání žalobní ve hlavní věci, jakž plyne z ustanovení § 235 c. ř. s., než podle názoru odvolacího soudu nemůže žalující strana bez svolení žalované strany na oprávnění žalovaného nic měniti, leda že by od žalobního žádání upustila. Pokud jde o povahu prohlášení žalující strany, má význam jen jako změna žaloby, kterou bez svolení žalované strany podle § 235 odstavec prvý a druhý c. ř. s. nelze připustiti. Ustanovení § 235 odstavec druhý a třetí c. ř. s. vzhledem k povaze věci použiti nelze.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody: Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Jest přisvědčiti rekursnímu soudu, že tu nejde o případ § 410 c. ř. s., neboť žalobní prosba zní na odsouzení žalovaných k zaplacení peněžité částky, kdežto § 410 c. ř. s. předpokládá, že se v rozsudku přisuzuje předmět, který nezáleží v peněžité sumě. Než, prohlásila-li žalobkyně v žalobě, že se žalovaní mohou osvoboditi od plnění zažalované peněžité částky dodáním určitého množství akcií firmy S., nemohla by býti tato nabídka pojata do rozsudku právě proto, že tu není předpokladu § 410 c. ř. s. a jest tudíž po stránce procesuální úplně bezvýznamná. Nemůže tedy býti překážkou se stanoviska civilního řádu soudního, obzvláště podle § 235 c. ř. s., by žalobkyně od ní neupustila. Onu nabídku jest považovati za nabídku hmotně-právní podle § 861 obč. zák. a v tomto směru se ponechává žalovaným, by ve sporu po případě namítali, že ji platně přijali a že tímto způsobem byl právní poměr mezi stranami upraven. Dovolacímu rekursu bylo proto vyhověti a uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 11386. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 144-145.