Čís. 4142.

Do usnesení vyrovnávacího komisaře, jímž bylo dle §u 12 vyr. řádu odloženo prodejové řízení, zahájené k žádosti mezizasílatele ohledně zasílaného zboží, může si stěžovati i zasílatel.
(Rozh. ze dne 16. září 1924, R I 720/24.)
Ve vyrovnacím řízení firmy Z. odložil vyrovnací komisař
podle §u 12 vyr. ř. prodejové řízení, zahájené ohledně zasílaného zboží, k žádosti mezizasílatele firmy Sch. a Co. v Lindavě. Do usnesení stě- žovala si firma Sch. a Co. v Košicích, jež byla zasílatelem zboží. Rekursní soud rekurs odmítl. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by rekurs firmy Sch. a Co. v Košicích věcně vyřídil.
Důvody:
Nelze souhlasiti s právním názorem rekursního soudu, že firmě Sch. a Co. v Košicích nepřísluší právo stížnosti do usnesení vyrovnávacího komisaře ze dne 17. května 1924, jímž bylo podle §u 12 vyr. ř. odloženo prodejové řízení tří vagonů prken, uložených v městském skladišti
v Lindavě, proto, že prodejové řízení nebylo zahájeno k její žádosti, nýbrž k žádosti firmy Sch. a Co. v Lindavě. Jde o zboží zasílatelské, nacházející se v moci posléz jmenované firmy, která je mezizasílatelkou firmy Sch. a Co. v Košicích. Podle čl. 382 odstavec prvý obch. zák. přísluší zasílateli pro náklady tam blíže uvedené a pro zálohy na zboží poskytnuté zástavní právo na tomto zboží, pokud je má ve své moci nebo může s ním disponovati. Toto právo může zasílatel podle čl. 382 odstavec druhý obch. zák. uplatňovati také vůči ostatním věřitelům a proti úpadkové podstatě vlastníka. Použil-li zasílatel mezizasílatele, má podle čl. 382 odstavec třetí obch. zák. mezizasílatel zároveň vykonávati práva, příslušející předchůdci najmě jeho právo zástavní. Z toho plyne, že, třebaže bylo prodejové řízení zahájeno k žádosti firmy Sch. a Co. v Lindavě, mělo jím býti realisováno také zákonné právo zástavní firmy Sch. a Co. v Košicích. Odložením prodejového řízení byla tedy postižena firma Sch. a Co. v Košicích ve svých právech a právních zájmech a nezáleží na tom, zda byla jim zároveň postižena snad také firma Sch. a Co. v Lindavě, které ostatně, jak se podle spisů zdá, žádné nároky vůči dlužnici nepříslušejí. Nelze proto pochybovati o tom, že firma Sch. a Co. v Košicích jako zástavní věřitelka dlužnice, jsoucí ve vyrovnání, je oprávněna ke stížnosti proti usnesení vyrovnávacího komisaře, jímž prodejové řízení bylo odloženo. Bylo proto dovolacímu rekursu vyhověno a rekursnímu soudu uloženo, aby její stížnost do tohoto usnesení věcně vyřídil.

Citace:

č. 4142. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 233-234.