NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 10924.

Předpis § 391 ex. ř. nestanoví, že se určení doby, na niž se povoluje prozatímní opatření, má státi určením kalendářního dne. Právoplatné ukončení sporu jest událostí, jíž ona doba jest určitě vymezena.
(Rozh. ze dne 22. července 1931, R I 607/31.)
Soud prvé stolice povolil prozatímní opatření až do právoplatného ukončení sporu. Rekursní soud vyhověl rekursu odpůrce potud, že prozatímní opatření povolil nejdéle na dobu do 31. prosince 1931.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Připojiv dodatek, v němž lhůta, na kterou se prozatímní opatření povoluje, stanovena nejdéle do 31. prosince 1931, vyhověl v pravdě rekursní soud částečně rekursu do usnesení prvního soudu, uznav výslovně v důvodech za správnou výtku, že ona doba nebyla řádně určena (§ 391 ex. ř.). Z toho jest patrno, že rekursní soud, třebaže to ve výroku nevyslovil, změnil usnesení prvního soudu v bodě, kde lhůta ta byla stanovena až do právoplatného skončení sporu o vydání vkladní knížky, jest proto navrhovatelka oprávněna k dovolacímu rekursu, který jest odůvodněn. § 391 ex. ř. ustanovuje jen, že usnesení, kterým se povoluje prozatímní opatření, má určití dobu, na kterou se toto opatření činí, aniž předpisuje, že se tak má státi určením kalendářního dne. Právoplatné ukončení sporu jest událostí, jíž ona doba jest určitě vymezena, jak též uznává odpověď ministerstva spravedlnosti k § 375 ex. ř. Proto bylo vyhověno dovolacímu rekursu a usneseno se, jak uvedeno.

Citace:

Čís. 10924. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 51-52.