Čís. 8617.

Není zmatečností (§ 477 c. ř. s.), změnil-li odvolací soud částečný rozsudek prvého soudu v rozsudek konečný, ač rozsudek prvého soudu v tomto směru nebyl žádnou ze stran napaden. Dovolací důvod čís. 3 § 503 c. ř. s. pro překročení mezí odvolacích návrhu jest tímto postupem opodstatněn jen, stala-li se jím reformatio in peius v neprospěch odvolatelův.
(Rozh. ze dne 11. ledna 1929, Rv I 1070/28.)
Procesní soud prvé stolice nevyhověl žalobě o náhradu škody rozsudkem, označeným jako rozsudek částečný. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalobce a potvrdil napadený rozsudek jako rozsudek konečný.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech:
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu z důvodů čís. 1 až 4 § 503 c. ř. s. Zmatečnost spatřuje v tom, že odvolací soud změnil částečný rozsudek soudu prvé stolice v rozsudek konečný, ačkoliv žádná strana nenapadla rozsudek v tomto směru. Dovolací důvod čís. 1 § 503 c. ř. s. jest však opodstatněn jen tehdy, je-li rozsudek odvolacího soudu zmatečným pro některou z vad, v § 477 c. ř. s. vyznačených. Avšak vada dovolatelem vytýkaná není v § 477 c. ř. s. označena jako zmatek a proto dovolací důvod čís. 1 § 503 c. ř. s. není opodstatněn. Překročil-li odvolací soud meze odvolacích návrhů, byl by tím opodstatněn dovolací důvod čís. 3 § 503 c. ř. s. To však jen tehdy, kdyby se skutečně byla stala vytýkaná reformatio in peius v neprospěch odvolatelův, což však nelze tvrditi, poněvadž naznačenou změnou bylo jen znemožněno, by bylo rozhodováno v tomto sporu o vzájemných pohledávkách žalované, čímž dovolatel není nijak zkrácen ve svých právech.

Citace:

8617. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 54-55.