NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2628.

Pozemková reforma: I při velkostatku náležejícím dvěma spoluvlastníkům jest při výpočtu hektarového příspěvku odečísti toliko jednou 250 ha, dokud není rozhodnuto o propuštění větší výměry ze záboru podle § 11 zák. zábor.
(Nález ze dne 11. září 1923 č. 14 906.)
Věc: Dr. Zdeněk Z. v B. a Josef Z. v Č. proti státnímu pozemkovému úřadu (rada Kovařík) o hektarový příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: ----
Nař. rozhodnutím rozhodl žal. úřad pouze o tom, zda st-lé jsou povinni platiti hektarový příspěvek ve smyslu § 73 náhr. zák. z plochy 325 ha 45 a 68 m2, jak jim byl platebním příkazem ze 7. prosince 1922 předepsán, či pouze z plochy ve výměře 75 ha 45 a 68 m2, jak se toho st-lé domáhali svým rozkladem a jak žádají to i ve stížnosti u nss podané.
Otázkou, jaká výměra půdy má st-lům ve smyslu § 11 zábor. zák. býti z majetku jim zabraného přidělena, se nař. rozhodnutí vůbec neobírá a v tom směru žal. úřad v nař. rozhodnutí vůbec nerozhodl.
Dovozuje-li stížnost, že st-lé mají nárok na to, aby jim ze zabrané půdy propuštěno bylo 500 ha proto, poněvadž dle jejich názoru jsou dány podmínky 2. věty § 11 záb. zák. a žádají-li, aby nárok ten byl nss-em uznán, jdou tyto vývody stížnosti mimo a nelze se jimi dle § 5 zák. o ss zabývati, poněvadž nař. rozhodnutím nebylo vůbec o nároku st-lů dle § 11 záb. zák. rozhodováno.
Žal. úřad zabýval se jedině otázkou, z jaké výměry je hektarový příspěvek platiti, a postupoval zcela zákonně, uznal-li že z celkové výměry velkého pozemkového majetku st-lům nesporně do spoluvlastnictví připsaného, od placení příspěvku toho osvobozeno je pouze 250 ha.
Stížnost dovozuje, že velký majetek st-lů, poněvadž tito nejsou nerozvedenými manžely, nýbrž bratry, nepatří vlastnicky jediné osobě. To žal. úřad vůbec netvrdí.
Stížnost však úplně přehlíží, že § 2 záb. zák. nejedná pouze o velkém majetku pozemkovém, náležejícím vlastnicky jediné osobě, nýbrž i o takovém majetku, patřícím týmž spoluvlastníkům. Zákon záborový klade tedy v § 2. záb. zák. pozemkový majetek, přesahující výměru v § tom uvedenou a náležející vlastnicky týmž spoluvlastníkům úplně na roveň majetku pozemkovému, patřícímu vlastnicky osobě jediné.
Když pak ustanovil předposl. odst. § 73 náhr. zák., že část majetku zabraného do 250 ha je osvobozena od tohoto příspěvku a neučinil žádného rozdílu mezi majetkem osoby jediné a majetkem náležejícím vlastnicky týmž spoluvlastníkům, nelze z ničeho dovoditi, že by každý ze spoluvlastníků mohl uplatniti nárok na osvobození plochy 250 ha od placení tohoto příspěvku, když dle zásady v § 2 záb. zák. vyslovené je pozemkový majetek náležející vlastnicky týmž spoluvlastníkům úplně na roveň postaven majetek patřícímu osobě jediné.
Ve shodě s tím stanoví také nařízení z 29. prosince 1921 č. 496 Sb. v § 5, odst. 4., že při spoluvlastnictví podléhá celková půda nalézající se ve spoluvlastnictví příspěvku, a že část 250 ha od příspěvku osvobozená odečítá se pouze jednou.
Že by nějakým výrokem žal. úřadu bylo již vysloveno, že se st-lům ve smyslu § 11 záb. zák. ze záboru propouští 500 ha a že by tedy tato výměra nebyla více státem zabrána, toho stížnost netvrdí, naopak se vývody svými domáhá teprve takového výroku u nss-u.
Pokud však stpú neučiní rozhodnutí dle § 11 záb. zák., je celý velký pozemkový majetek státem zabrán a je z něho, pokud nebyl převzat, s výhradou osvobozených 250 ha, příspěvek hektarový platiti....

Citace:

č. 2686. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 628-630.