NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 9598.

Pohledávkám bratrských pokladen přísluší výsadní zástavní právo na nemovitostech jen s věcným a časovým omezením, stanoveným pro nedoplatky výdělkové daně. Pro rozhodnutí o tom, zda přihlášeným pohledávkám přísluší přednostní pořadí, jest lhostejno, zda byl v tom směru vznesen při rozvrhovém roku odpor.
(Rozh. ze dne 1. února 1930, R I 785/29.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, nepřikázal soud prvé stolice revírní bratrské pokladně pohledávky v přednostním pořadí, ježto šlo o nedoplatky nejméně tříleté, an byl podnik již od července 1924 mimo provoz. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Mylně má rekurentka za to, že musí
Civilní rozhodnutí XII. 11 obdrželi pohledávky zaplaceny bez zřetele k době jejich vzniku. Příspěvky k bratrským pokladnám jest právě tak jako příspěvky k jiným nemocenským pokladnám považovati za veřejné dávky a požívají obdobou téhož přednostního práva, jako tyto, a to vzhledem k podobné povaze jako výdělková daň. V tom směru poukázal prvý soudce právem k plenisimárnímu rozhodnutí ze dne 27. listopadu 1900. Mylně odvolal se prvý soud na zákon ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák., ježto tento zákon byl nahražen zákonem ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. Leč v § 265 tohoto zákona jest stanoveno dvouleté ručení nemovitostí za výdělkovou daň, u starších pohledávek tříleté, počítajíc nazpět od udělení příklepu ovšem s podmínkou, že byl nedoplatek knihovně zajištěn nejdéle do dvou let po splatnosti daně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Dovolací soud sdílí právní názor rekursního soudu, že výsadní právo pohledávek bratrských pokladen ve smyslu čís. 3 § 246 ex. ř. přísluší jim jen s věcným a časovým omezením, které je ustanoveno pro nedoplatky výdělkové daně. Zásady vyslovené v judikátu bývalého Vídeňského nejvyššího soudu čís. 150 převzal čsl. nejvyšší soud (viz na př. rozhodnutí čís. 8869 sb. n. s.) a nemá důvodu se od nich odchýliti. Stěžovatelka má pravdu v tom, že ustanovení čís. 3 § 246 ex. ř. neobsahuje časové omezení na rozdíl od předpisů čís. 1 a 4 tohoto §, než přehlíží, že byly-li pohledávky bratrských pokladen, jak zřejmo z judikátu bývalého Vídeňského soudu čís. 144, na roveň postaveny veřejným dávkám ve smyslu čl. III. úvoz. zák. k ex. ř., bylo v zájmu hypotekárního úvěru nezbytně potřebí, podrobiti je zejména časovému omezení, a to, jak plyne z účelu a povahy příspěvků k bratrským pokladnám, omezení, které platí pro výdělkovou daň. Bylo věcí stěžovatelky, by v rozvrhovém řízení prokázala, že sporným příspěvkům k bratrské pokladně toto časové omezení nevadí, a měla tedy předložiti dotyčné výkazy o nedoplatcích. Předpisu § 210 ex. ř. o tom, že jest hleděti k veřejné knize, dovolává se stěžovatelka neprávem, neboť tento předpis jest doplněn a blíže určen v § 214 ex. ř., jenž ukládá exekučnímu soudci, by se řídil doplněným výpisem z pozemkové knihy. Soudce nemá tedy povinnost ani, by nahlédl ve sbírku listin pozemkové knihy, ani by přezkoumával správnost zápisů ve hlavní knize. Exekuční řád ukládá stranám, by svůj nárok, pokud není prokázán doplněným knihovním výpisem a spisy o dražebním řízení, prokázaly listinami, a, jelikož stěžovatelka potřebné doklady o tom, že sporným příspěvkům k bratrské pokladně uvedené časové omezení nevadí, nepředložila, nemohl rekursní soud rozhodnouti jinak, než rozhodl (viz rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 4864 a 5962 sb. n. s.). Proti přihlášení sporných příspěvků ve výsadním pořadí nebyl ovšem při rozvrhovém roku podán odpor, než o tom, zda přihlášeným pohledávkám přísluší požadované přednostní pořadí, rozhoduje soud podle § 216 čís. 2 ex. ř. a podle dalších příslušných zákonných předpisů z úřadu bez ohledu na návrhy a na právní názory stran. Lhůty, na které je přednostní zástavní právo veřejných dávek omezeno, nejsou promlčecími lhůtami ve smyslu § 1501 obč. zák., nýbrž lhůtami propadnými, jichž dbáti je soudce povinen bez návrhu stran (viz rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 5686 sb. n. s.). Za tohoto stavu věci nezbývá, než souhlasiti s názorem nižších soudů, že stěžovatelčiným pohledávkám přednostní zástavní právo na prodaných nemovitostech nepřísluší.

Citace:

Čís. 9598. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 189-191.