NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6499.

Státní zaměstnanci: K výkladu disciplinárních předpisů platných pro dozorce vězňů.
(Nález ze dne 23. dubna 1927 č. 6691/26).
Věc: Josef R. v Praze proti ministerstvu spravedlnosti o jmenováni vrchním dozorcem.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se jednak pro nezákonnost, jednak pro vady řízení. Důvody: Nálezem disc. komise při vrch. zem. soudu v Praze z 22. června 1923, pokud se týče nálezem vrch. disc. komise při min. sprav. ze 16. července 1923 byl st-l, té doby dozorce vězňů, uznán vinným přečinem podle § 37 všeob. služeb. předpisu pro vězeňské dozorce ze 7. března 1914 č. 23 (věstník min. sprav. z r. 1914, str. 149 a násl.) a uložen mu trest podle § 41 lit. c) téhož předpisu zmenšením služného o 5% na 3 roky.
Rozhodnutím z 26. listopadu 1925 prominul president republiky, používaje svého práva udíleti milost, s účinností od 1. prosince 1925 st-li zbytek právě uvedeného trestu. Předvídaje toto rozhodnutí, žádal st-l dne 26. února 1925 písemně a dne 10. července 1925 ústně o jmenování vrch. dozorcem vězňů podle zák. č. 221/20 a nař. č. 609/1920 dokládaje, že vykonal dne 13. dubna 1910 zkoušku podúřednickou a že vedl samostaně obuvnickou dílnu mužské trestnice v P. od 6. června 1902 až do 31. března 1921. Podle správních spisů byl pak def. dozorcem vězňů jmenován dne 28. května 1902.
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že této žádosti nelze podle zák. č. 221/20 vyhověti vzhledem k předpisu §§ 42 a 43 instrukce pro dozorce vězňů a § 6 zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb.
O stížnosti uvážil nss takto:
Podle obsahu nař. rozhodnutí má žal. úřad předem za to, že st-l jest vyloučen z postupu na vrch. dozorce podle zák. č. 221/20 z důvodu §§ 42 a 43 všeob. služeb. předpisu pro dozorce vězňů ze 7. března 1914. Předpis § 42 stanoví podrobnosti ohledně trestu uvedeného v § 41 lit. b) a shoduje se v podstatě s §em 94 služ. pragm. Předpis § 43 zní takto: »Na zmenšení služného nemůže býti uznáno na více než 3 léta; srážka buď v nálezu stanovena nejvýše 25% (odst. 1). Za doby trvání trestu jest vyloučen postup do vyšších platů a povýšení na vrchního dozorce vězňů (odst. 3.).« Tento předpis souhlasí v podstatě s ustanovením 1. odst. § 95 služ. pragm.
V nál. Boh. 5293/26 adm. vyslovil nss právní názor, že kárný trest zmenšení služného (§ 93 lit. c) služ. pragm.) má sice za následek vyloučení z postupu do vyšších platů (§ 95 služ. pragm.), že však následek ten pomíjí vytrpěním trestu nebo přivoděním právního stavu rovnajícího se odpykání trestu (amnestií).
Zásadu tam vyslovenou nutno se zřetelem k uvedené shodě § 93 lit. c) služ. pragm. s ustanovením § 41 lit. c) cit. služ. řádu a § 95 služ. pragm. s předpisem § 43 téže instrukce aplikovati i na případ právě zmíněného ustanovení, o něž v daném případě jde, Když pak, jak shora uvedeno, byl trest zmenšení platu, uložený st-li úvodem dotčenými disc. nálezy, prominut milostí presidenta republiky s účinností ode dne 1. prosince 1925, nemohl žal. úřad podle toho právem zaujmouti stanovisko, že v den vydání nař. rozhodnutí, t. j. dne 9. prosince 1925 byl st-l důsledkem tohoto trestu vyloučen z postupu na vrchního dozorce podle § 43 cit. instrukce.
Poukázal-li nad to žal. úřad v nař. rozhodnutí ještě na § 42 téhož služ. řádu, přehlíží, že st-l nebyl cit. disc. nálezy potrestán podle tohoto ustanovení, jež se vztahuje k předpisu § 41 lit. b) cit. instrukce.
Pokud se tudíž nař. rozhodnutí dovolává předpisu §§ 42 a 43 uvedeného služ. řádu, nemá opory v zákoně. Žal. úřad opřel však své rozhod, ještě o normu další, totiž o § 6 zák. č. 286/24, jenž stanoví, že předpisy zakládající nárok na jmenování neb ustanovení .... přeřadění nebo postup do vyšší kategorie .... nevztahují se až do nové úpravy služ. poměru stát. zaměstnanců na zaměstnance, u nichž všechny podmínky tohoto nároku nebyly splněny nejpozději v den 1. dubna 1925.
V daném případě obsahuje podmínky pro st-lem žádaný postup § 1 zák. z 24. března 1920 č. 221 Sb., pokud se týče nař. ze 6. listopadu 1920 č. 610 Sb. St-l tvrdil již v řízení adm. a také ve stížnosti, že veškerým těmto podmínkám již dávno vyhověl. Žal. úřad zaujal sice proti tomu v nař. rozhodnutí stanovisko opačné, opomenul však uvésti, o které neb o kterých z těchto podmínek má za to, že je st-l do 1. dubna 1925 nesplnil. Tento nedostatek znemožňuje nejen st-li účinnou obranu proti této části nař. rozhodnutí, nýbrž i nss-u přezkoumání její zákonitosti. — — — —

Citace:

č. 6499. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 739-741.