NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1686.

Výrobní a hospodářská společenstva.
Nařízením ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. zák., byla z jedné strany vyloučena dosud přípustná žaloba společníků proti stvrzenému výpočtu příspěvku (§§ 66 a 86 společenstev. zák.), z druhé strany však připuštěn vyloučený dosud rekurs do tohoto výpočtu, k němuž lze přezkoumávati všechny otázky, tvořící dosud předmět řečené žaloby.
(Rozh. ze dne 23. května 1922, R 1 610/22.)
Žalovaná byla členkou společenstva s r. obm. a, jak tvrdila, vypověděla dne 10. března 1920 z dvaceti svých podílů po 500 K osmnáct a obdržela za ně zboží v ceně 9000 Kč. Podíly své prý převedla na svého manžela, jenž pak dne 21. března 1921 vypověděl i dva dosud zbývající podíly. Dne 30. května 1921 byl uvalen na jmění společenstva úpadek a správce úpadkové podstaty domáhal se jednak žalobou Cg II a) 314/21 výroku, že žalovaná jest povinna uznati, že ku vyšetření příspěvků jednotlivých členů společenstva jest vzíti v počet i podíly žalované za 10 000 Kč, jednak žalobu Cg II. a) 315/21 zaplacení 9 000 Kč úpadkové podstatě, tvrdě v prvé žalobě, že výpověď podílů neodpovídala stanovám společenstva a že vyplacení podílů příčilo se předpisu § 79 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., v druhé žalobě pak šlo o kupní cenu za zboží, jež prý bylo žalované dodáno započtením na vypovězené podíly. Procesní soud prvé stolice žalobám vyhověl a vyvrátil námitku nepřípustnosti pořadu práva, již žalovaná opřela o předpis § 7 (2) nařízení ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. zák. v podstatě takto: Uplatňovati ručení členů společenstva mimosporným řízením k výpočtu příspěvků jest pouze právem, ale nikoli povinností správce úpadkové podstaty společenstva s ručením obmezeným, a proto také nárok ten může býti uplatňován řádnou žalobou. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i řízení jemu předchozí jako zmatečné a odmítl žaloby. Důvody: Lze připustiti, že nepřesný doslov § 85 zák. o společenstvech »správce podstaty jest oprávněn«mohl vyvolati pochybnosti o tom, zda v tom případě, když majetek společenstva s r. o., které jest v konkursu, nedostaví ku krytí jeho závazků, mohou býti členové společenstva přinuceni jen řízením rozvrhovým, upraveným zákonem o společenstvech, by kryli schodek, ačkoliv z motivů k cit. zák. a dle zprávy výboru sněmovny (Kaserer strana 74) vychází, že zavedení a provedení řízení rozvrhového nutno považovati za povinnost správce úpadkové podstaty; avšak nařízení ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. zák., kteréž upravuje povinnost členů společenstva, upadnuvšího do konkursu, a které zrušilo příslušná ustanovení zákona o společenstvech, stanoví zejména v §§ 2—6 povinnost správce úpadkové podstaty zavésti a provésti řízení rozvrhové, a to způsobem takovým, že o nutkavé povaze řízení rozvrhového nelze pochybovati. Toto řízení má za účel správné zjištění rozsahu statutární povinnosti všech členů společenstva ku krytí oproti věřitelům, soustředění všech otázek, směrodatných pro výpočet jednotlivých příspěvku členů společenstva, by ukončení řízení konkursního nebylo dlouhými a nákladnými spory protahováno, jedním slovem, aby řešení otázky povinnosti členů ku krytí a jeho rozsah bylo umožněno způsobem nejkratším a nejméně nákladným. Z toho důvodu bylo také právo, přísluševší členům společenstva dle zákona o společenstvech, odporovati žalobou výpočtu příspěvků soudně potvrzenému zrušeno, § 7 (2) ustanovením cit. nař. ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. zák., dle něhož o připomínkách členů společenstva má rozhodovati soud konkursní s vyloučením pořadu práva. Při vypočtení částek, jimiž každý z členů společenstva má přispěti ku krytí schodku, jest ovšem zapotřebí zvláštního vyšetření ohledně každého jednotlivého člena společenstva, poněvadž jednak dle stanov schodek nemá býti rozdělen pouze dle počtu osob, nýbrž také podle podílů, pročež také příspěvky, které jednotliví členové společenstva mají zaplatiti, jsou různé, jednak člen společenstva, který vystoupil, po uplynutí roku, kdy vystoupil, vůbec neručí za závazky, společenstvu později povstalé. Ohledně každého člena společenstva bude proto nutno zjistit nejdříve, ku krytí kterých schodků a v jaké míře v jednotlivých případech má přispěti. Veškeré tyto náklady pro určení příspěvků musí býti vzaty v úvahu při zjištění jejich výše, a bylo-li jim odporováno, dlužno o nich jednati a rozhodnouti dle § 7 (2) cit. nař. v řízení nesporném, ježto zjištění pravdy rychleji a jistěji bude docíleno v řízení po nesporném rozumu cit. nař. (§ 173 (5) k. ř.) než v řízení sporném. Námitka žalobkyně, že, nebylo-li před zavedením rozvrhového řízení rozhodnuto o otázce, kdo jest členem společenstva a kolik má podílu, správce úpadkové podstaty by musil následkem připomínek členu společenstva podávati vždy nové výpočty příspěvku, nezasluhuje dalšího povšimnutí, jelikož k této možnosti bylo přihlíženo v cit. nař. v § 11, který předpisuje nové dodatečné výpočty. Ustanovení nařízení ze dne 21. března 1918 jsou právem donucovacím, pročež nelze se jim nijak vyhnouti. Žaloba Cg II a) 315/21 požaduje sice zaplacení 9000 K— nemá však jiného účelu, než vrácení podílů společenstva, protiprávně zaplacených. Ale také řešení otázky, zda žalovaná vypověděla účinně své podíly, zda byla oprávněna, požadovati a přijímati zaplacení podílů před uplynutím doby, v zákoně o společnostech vytčené, zda vrácené podíly společenstva mají býti považovány při výpočtu příspěvků za aktiva společenstva, jest vyhrazeno dle cit. nař. onomu řízení, které jest upraveno cit. nař., pročež nemůže býti rozřešena v řízení sporném. Nejvyšší soud vyhověl částečně rekursu, zrušil napadené usnesení, pokud jím rozsudek prvního soudu a předchozí řízení bylo jako zmatečné zrušeny co do nároku na zaplacení 9000 K, uplatňovaného žalobou Cg II a) 315/21 a tato žaloba byla odmítnuta a uložil soudu odvolacímu, by v tom směru vyřídil odvolání žalované, nehledě k uvedenému důvodu zmatečnosti; jinak rekursu nevyhověl.
Důvody:
V souvislosti s prvním odstavcem stanoví druhý odstavec § 7 nařízení ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. zák., že, není-li tu předpokladů, za kterých může konkursní komisař schváliti předložený výpočet příspěvků, rozhodne konkursní soud s vyloučením pořadu práva, dle potřeby po provedeném vyhledávání (§ 173 odstavec pátý konk. ř.) a po náležité opravě výpočtu. V § 9 (1) téhož nařízení pak se připouští rekurs do schváleného výpočtu za podmínek tam uvedených. Podstatný rozdíl od předpisů zákona o výrobních a hospodářských společenstvech ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. spočívá tu v tom, že dle §§ 64 odstavec druhý, 66, 85 odstavec druhý, 86 tohoto zákona nedopouštěl se opravný prostředek proti stvrzenému výpočtu příspěvku, naproti tomu každý společník byl oprávněn odporovati žalobou stvrzenému výpočtu, pokuď jeho se týkal. Právní význam § 7 (2) nařízení ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. zák. záleží tedy v tom, že byla odstraněna dosud přípustná žaloba společníků proti stvrzenému výpočtu příspěvků a naproti tomu připuštěn vyloučený dosud rekurs do tohoto výpočtu. Z toho plyne, že konkursní soud, a podán-li rekurs do schváleného výpočtu příspěvků, soudové vyšší rozhodují nyní s vyloučením pořadu práva o všech otázkách, jichž řešení bylo dříve odkázáno do sporného řízení, zavedeného o žalobách dle §§ 66 a 86 zákona o společenstvech. K těmto otázkám náležejí však i ty, jichž vyřešení žalující úpadková podstata se domáhá žalobou Cg II a) 314/21; jdeť vlastně jen o to, zda, po případě do jaké míry žalovaná ručí přes tvrzenou výpověď a namítaný převod svých závodních podílů (srv. Randovo obchodní právo str. 315, — Stoss: Genossenschaftsrecht str. 260; — rozhodnutí nejv. soudu z 10. února 1897, čís. 1386 A. C. 1945). O jiné otázky v tomto případě nejde. Poněvadž ustanovení § 7 (2) nařízení ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. zák., jest rázu donucovacího, uznal odvolací soud právem, že, pokud se tkne nároků, uplatňovaných žalobou Cg II a) 314/21, pořad práva jest vyloučen, a proto právem zrušil v tom směru rozsudek prvního soudu spolu s předchozím řízením a odmítl žalobu pro zmatečnost dle § 477 čís. 6 c. ř. s. Jinak ale má se věc, pokud jde o žalobu Cg II a) 315/21. Tato směřuje k tomu, by žalovaná zaplatila 9000 Kč za zboží, odebrané od společenstva, které byly dle tvrzení žalobkyně bezprávně vyúčtovány na vypovězené podíly závodní. Zaplacením těchto 9000 Kč zvýšilo by se ovšem společenstevní jmění, jež ve výpočtu příspěvků jest vykázati (§ 2 dotčeného nařízení), ale jmění to musí býti napřed zjištěno, než správce podstaty přikročí ke sdělání výpočtu příspěvků, neboť o tom, je-li něco částí společenstevního jmění, v rozvrhovacím řízení se nerozhoduje. Pro nárok, uplatňovaný žalobou Cg II a) 315/21, ustanovení § 7 (2) zmíněného nařízení tedy neplatí, v tom směru není vyloučen pořad práva, není tu zmatku § 477 čís. 6 c. ř. s. a nelze za správné uznati rozhodnutí soudu odvolacího.

Citace:

č. 1686. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 517-520.