NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13625.

Žádá-li prodatel, jenž si vyhradil vlastnictví k prodané věci do úplného zaplacení kupní ceny, na kupiteli upadnuvším do vyrovnání zaplacení kupní ceny, může mu býti přiznáno jen právo na zaplacení v mezích podle vyrovnání. Pohledávka z kupní ceny zůstává pohledávkou obyčejnou a nárok na uspokojení doznal by změny předpisem § 54 vyr. ř. jen, kdyby prodatel odstoupivší od smlouvy, žádal vrácení prodané věci, k níž měl vyhraženo vlastnické právo.
(Rozh. ze dne 8. června 1934, Rv I 1790/32.) Žalobkyně vyhradila si k prodaným strojům právo vlastnická až do úplného zaplacení kupní ceny a ve vyrovnacím řízení o jmění žalovaného kupitele uplatnila nárok na vyloučení těchto strojů. Žalobou domáhala se však žalobkyně zaplacení zbytku kupní ceny za tyto stroje, kteráž pohledávka vzešla jí před zahájením vyrovnacího řízení. Procesní soud prvé stolice žalobu pro tentokráte zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobkyně napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobkyni příslušelo proti žalovanému dvojí oprávnění: žádati buď vrácení prodaných strojů, nebo zaplacení kupní ceny. Tato volba ovšem nespadá pod ustanovení § 906 obč. zák. Jakmile však kupitel upadl do vyrovnání, zůstal tím sice prvý nárok žalobkyně nedotčen (§ 54 vyr. ř.), avšak druhý nárok, pohledávka, která není pohledávkou přednostní (§§ 26 a 54 vyr. ř.), podléhá vyrovnání. Žádá-li tudíž žalobkyně zaplacení kupní ceny, může jí býti přiznáno jen právo na zaplacení v mezích a podle vyrovnání. Pohledávka z kupní ceny zůstává pohledávkou obyčejnou a nárok na uspokojení doznal by změny předpisem § 54 vyr. ř. jen, kdyby žalobkyně, odstoupivší od smlouvy, žádala vrácení strojů, k nimž měla vyhraženo vlastnické právo. To žalobkyně neučinila, nýbrž dala přednost druhému svému oprávnění tím, že se domáhala žalobou zaplacení kupní ceny (srovnej rozh. čís. 12110 sb. n. s.). Nejde tedy o dva nároky, které by byly ve vyrovnání rovnocenné, jak se dovolání mylně domnívá, nýbrž každý z nich postihuje vyrovnáním jiný osud. Nižší soudy proto správně seznaly, že žalobkyně má jen nárok na kvotu zažalované pohledávky podle obsahu vyrovnání a, poněvadž kvota nebyla ještě v době vydání rozsudku prvé stolice splatná, nemohla se žaloba toho času setkati s úspěchem.

Citace:

Čís. 13625.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 696-697.