Čís. 12415.


Okolnost, že povinný podal žádost o odklad exekuce podle § 42 čís. 1 ex. ř., neopravňovala soud vyhraditi si vyřízení návrhu na povolení exekuce vnucenou dražbou do právoplatného rozhodnutí sporu zahájeného žalobou o bezúčinnost exekučního titulu.

(Rozh. ze dne 3. března 1933, R II 367/32.)
Soud prvé stolice vyhradil si rozhodnutí o návrhu na povolení vnucené dražby nemovitosti až po právoplatném rozhodnutí sporu o bezúčinnost exekučního titulu a odůvodnil tuto výhradu tím, že pohledávky vymáhajících věřitelů za dlužníky jsou již na nemovitostech knihovně zajištěny a že v žalobě o bezúčinnost exekučního titulu byl navržen odklad exekuce. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by upustil od oné výhrady a o návrhu znovu rozhodl. Důvody: Exekuční řád dovoluje nejen současné použití několika exekučních prostředků (§ 14 ex. ř.), nýbrž i postupné vedení několika exekucí, nedostačují-li dřívější exekuce k úplnému uspokojení vymáhajícího věřitele. Vnucené zřízení zástavního práva podle § 87 ex. ř., k němuž již došlo, není ještě ukojením vymáhaného nároku na hotové zaplacení, ani prvý soud nepoukazuje k jinému ukojení tohoto nároku, takže není důvodu, by bylo vyhrazeno rozhodnutí o vnucené dražbě napotom navržené (§ 133 ex. ř.). Výhradu rozhodnutí nelze opodstatniti ani návrhem na odklad exekuce, ježto takový návrh, jsou-li tu zákonné podmínky, jest vyříditi příznivě, není-li tu podmínek těch, jest jej zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Jest nesprávný názor dovolacího rekurenta, že návrh na odložení exekuce podle § 42 čís. 1 ex. ř. v žalobě Ck 114/31 opravňoval podle zákona první soud k vydání jeho usnesení. Podle zákona bylo na prvním soudu, by rozhodl o návrhu dlužníků na odklad exekuce, nebyl však první soud oprávněn vyhraditi si vyřízení o návrhu na povolení exekuce vnucenou dražbou do právoplatného rozhodnutí sporu zahájeného onou žalobou a nebylo tomu vyřízení na závadu, že o návrhu na odložení exekuce nebylo rozhodnuto.
Citace:
Čís. 12415.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 336-337.