NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 628.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pletichy spáchané pokoutným obchodováním mákem.
(Rozh, ze dne 5. prosince 1921, Kr II 376/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Olomouci ze dne 27. dubna 1921, pokud jím byl obžalovaný sproštěn dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Napadený rozsudek zjišťuje, že obžalovaný koupil od překupnice 36 kg 10 dkg máku, jehož maximální cena byla 6 K za 1 kg, po 9 К 50 h za 1 kg a prodával jej po 11 K za 1 kg; sprošťuje však obžalovaného z obžaloby pro prečin § 11 čís. 4 zákona o vál. lichvě s odůvodněním, Že v době, o kterou jde, byla čilá poptávka spotřebitelů po máku, že nebylo lze koupiti mák od výrobců za cenu maximální, že spotřebitelé rádi platili cenu, obžalovaným požadovanou, a že tedy obžalovaný, opatřiv si mák mimo příděl hospodářského úřadu, byť za ceny vyšší, jednal jen v zájmu veřejnosti, jejíž poptávce a potřebě takto přišel vstříc. Zmateční stížnost veřejného žalobce napadá právem tento sprošťující výrok jakožto právně mylný a proto zmatečný dle § 281 čís. 9 lit. a) tr. ř. Činnost obžalovaného nevyhovovala oprávněným zájmům veřejnosti, nýbrž pouze zájmům, potřebě a poptávce omezeného kruhu spotřebitelů, totiž oněch, kteří byli s to a ochotni, platiti za mák vyšší ceny obžalovaným požadované. Neochota výrobců, prodávati mák za maximální cenu, čilá poptávka po máku a ochota spotřebitelů ke placení vyšších cen jsou důsledky nedostatečné výroby a nabídky této poživatiny, tedy okolností, které byly příčinou toho, že bylo zavedeno veřejné hospodaření mákem a ostatními plodinami olejnatými. Dle předpisů, platných v době, o kterou jde, byly veškeré olejnaté plodiny (včetně máku), v oblasti čsl. republiky se nalézající, zabaveny ve prospěch státu (§§ 1 a 2 nařízení z 11. června 1920, čís. 390 sb. z. а n., jež vydáno, bylo na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 sb. z. a n., takže má platnost zákona); veškeré přebytky maku, kterých samozásobitelé nespotřebovali, musily býti dodávány státnímu obilnímu úřadu § 2 nařízení ze 24. září 1920, č. 499 sb. z. a n.), vykoupenými olejnatými plodinami nakládal státní obilní ústav dle disposic orgánů, pověřených tím, aby jimi hospodařili (§ 19 vyhlášky ze dne 28. června 1920, čís. 433 sb. z. a n.); v § 1 vyhlášky ze dne 28. záři 1920, čís. 570 sb. z. a n. jsou stanoveny nepřekročitelné ceny. jak pro výkup máku u výrobců (4 K 50 h za 1 kg, § 4 nař. z 25. června 1920, čís. 404 sb. z. a n.), tak i pro· drobný prodej (16 K za 1 kg; vyhláška ministerstva pro zásobování lidu z 21. října 1920, čís. 591 sb. z. a n.). Veškeré tyto předpisy, vydané na základě nařízení ze dne 11. června 1920, čís. 390 sb. z. a n., pokud se týče na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 sb. z. a n., takže mají platnost zákona, sledují zřejmě účel, by tukové výrobky z máku a nezpracované přebytky máku byly mezi spotřebitele rozděleny co nejspravedlivěji a za ceny co možná nejnižší a takto bylo zabráněno tomu, by ony vrstvy spotřebitelů, které vládnou větším jměním nebo většími příjmy, nedosáhly vydatnějšího zásobování než kruhy chudší. Skutečnosti, jimiž nalézací soud svůj výrok odůvodňuje, nejsou tedy nic jiného než zjevy a nepřístojnosti, kterým veřejným, obhospodařováním máku mělo býti v zájmu stejného zásobováni všeho obyvatelstva čeleno, a nemohou proto sprostiti obžalovaného odpovědnosti za jeho jednání, které, obcházejíc zmíněné předpisy, vybočovalo takto z kolejí dovoleného, řádného obchodování, které dále tím, že zboží prošlo rukama překupnice, od níž obžalovaný mák koupil, prodloužilo přechod zboží od výrobce ke spotřebitelům, které dále, dávajíc těžiti osobám při tomto přechodu naprosto zbytečným, způsobilo, že spotřebitelé platili za mák ceny, maximální ceny značně převyšující, a ve kterém proto dlužno spatřovati objektivně pletichy ve smyslu § 11 č. 4 zákona o válečné lichvě. Sprošťující výrok nalézacího soudu vychází tedy z nesprávného použití zákona a byl proto z důvodu zmatečnosti § 281 čís. 9 a) tr. ř. zrušen.

Citace:

č. 628. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 469-471.