Čís. 16016.

Jestliže oba smluvci při sjednávání kupní smlouvy o losu československé třídní loterie nevěděli, že los, na nějž připadla výhra, byl již tažen, a chtěli uzavříti trhovou smlouvu o losu, s nímž je spojeno herní právo a naděje na výhru, nedošlo k platné trhové smlouvě (§§ 869, 1054 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 8. dubna 1937, Rv I 1153/35.)
Žalobce se na žalované losové prodejně domáhá zaplacení 1000 Kč s přísl., jež připadly jako výhra na 4/8 losu V. třídy 29. československé třídní loterie, jež žalobce koupil od této prodejny. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Podle zjištění nižších soudů došlo k sporné koupi čtyř osmin losu V. třídy 29. československé třídní loterie v době, kdy byl již los tažen s výhrou 2000 Kč. Žalobce tvrdí, že při koupi nevěděl o tom, že byl los již tažen, a také z přednesu žalované plyne, že ani druhé smluvní straně, totiž žalované prodejně, nebylo o tahu dotčeného losu při jeho prodeji nic známo. Jest tedy v souzeném sporu míti za to, že smluvní strany chtěly uzavříti trhovou smlouvu o čtyřech osminách losu, s kterým bylo spojeno herní právo na výhru. To také odpovídá právní povaze obvyklých losových prodejů. Šlo tedy o prodej a s druhé strany o koupi losu za účelem nabytí herního práva a získání naděje na budoucí výhru, bude-li los tažen. Podle toho nelze předpokládati, že by strany byly chtěly prodati po případě koupiti díly losu, který byl s uvedenou výhrou již tažen a s kterým nebylo již spojeno herní právo. Jestliže však ve skutečnosti dotčený los byl již v době prodeje a koupě tažen s výhrou a naděje na výhru se změnila tedy v jistotu, t. j. ve výherní pohledávku spojenou s taženým losem, šlo o předmět objektivně zcela jiný, nežli k jakému podle předchozích úvah směřovala vůle té i oné smluvní strany. Již pro tento nedostatek pravé vůle smluvců v příčině předmětu kupní smlouvy nedošlo mezi nimi k platné trhové smlouvě (§§ 861, 869, 1054 obč. zák.), a nebylo proto ani třeba obírati se ještě otázkou, zda žalobce při koupi ve skutečnosti věděl o tahu losu, o který jde, či nikoli. Žalované firmě nevznikl proto ze smlouvy té závazek, k jehož uplatnění žaloba směřuje. S tím nejsou v rozporu pravidla, obsažená v plánu 29. československé třídní loterie, jmenovitě pravidlo uvedené v č. 6 o tom, že hráč nabývá herního práva a nároku na výhru včasným zaplacením kupní ceny a skutečným odevzdáním a převzetím losu, neboť tam se předpokládá obvyklý způsob prodeje a koupě losu dosud s výhrou netaženého, ježto jen u takového způsobu lze pojmově mluviti o herním právu a o nároku hráčově na možnou budoucí výhru. Pro souzený spor s hlediska hmotněprávního není rozhodujícího významu poukaz daný ředitelstvím státních loterií v P. v dopise ze dne 9. prosince 1933, aby žalovaná prodejna výhru vyplatila, neboť za sporu nevyšlo najevo, že by se výplata stala bez její hmotné újmy. Žalobce v tom směru svůj přednes ničím skutkově nepodložil a nelze ani z poměru jmenovaného ředitelství k prodejně československé třídní loterie souditi na něco jiného (srv. vlád. nař. ze dne 28. února 1919, č. 109, vlád. nař. ze dne 25. září 1924, č. 206 Sb. z. a n., výnos min. financí ze dne 21. dubna 1927, č. j. 33812/1927-II B/a, uveřejněný ve Věst. min. financí z r. 1927, str. 94, a § 7 předpisu pro zřizování a vedení prodejen československé třídní loterie). Bylo proto obnoviti rozsudek soudu prvé stolice.

Citace:

Čís. 16016.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 489-490.