Č. 6307.

Pensijní pojištění: * Pensijnímu pojištění dle nař. z 19. ledna 1923 č. 16 Sb. podléhají i ti zaměstnanci advokátních kanceláří, kteří konají pouhé práce písařské (opisovači). [Stejně dle zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb.]
(Nález ze dne 10. února 1927 č. 2418.)
Věc: Dr. Štefan T. v H. proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Všeob. pens. ústav v Praze Dr. Frt. Klučina) stran pensijního pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad v pořadí instancí, že Margarita M. ve svém zaměstnání u st-le, advokáta Dra. Štefana T. podléhala pojistné povinnosti ve smyslu nař. z 19. ledna 1923 č. 16 Sb. Rozhodnutí jest odůvodněno takto: »Podle výslovného ustanovení § 1, odst. 2 lit. b) nař. č. 16/23 podléhají všichni zaměstnanci kanceláří advokátních a notářských pensijnímu pojištění bez ohledu na to, jakými pracemi jsou v nich pověřeni a jsou-li ve stálém služ. poměru nebo ve služ. poměru kdykoli zrušitelném.«
O stížnosti na rozhodnutí to podané, uvážil nss toto:
Stížnost míní, že i zaměstnanci v advok. kanceláři činní podrobeni jsou pens. povinnosti jen tehdy, je-li činnost jejich převážně duševní. Poněvadž pak pouhé opisování, jímž M-ová výhradně prý se zaměstnávala, za duševní práci nepokládá, má za to, že nař. rozhodnutí jest v rozporu se zákonem. Tento názor stížnosti jest však ve zřejmém rozporu se slovným zněním zákonné normy. Dle vl. nař. č. 16/23, vydaného na základě zmocňovacího zák. z 21. prosince 1921 č. 484 Sb., jsou pens. pojištěním povinni zejména také všichni zaměstnanci kanceláří advokátních a notářských (§ 1 odst. 2 lit. b) cit. nař.), s výjimkou stanovenou v § 2 pod č. 4 cit. nař., o kterou zde zřejmě nejde. Z ustanovení toho jest patrno, že ohledně zaměstnanců v kancelářích advokátních nevyžaduje zákon, aby byli převážně duševně činní, jak činí to při zaměstnancích, jež uvádí v odst. 2 pod lit. a). Plyne z toho dále, že podle zákonné normy samé zaměstnanci kanceláří advokátních nejsou považováni za dělníky ani za vykonavatele prací převážnou měrou podřízených jak uvádí se v § 1, odst. 1 cit. nař., takže ustanovení toto následkem striktního předpisu § 1 odst. 2 lit. b) na ně vztahovati se nemůže.
Jest tedy mylným názor stížnosti, že jen oni zaměstnanci adv. kanceláří pens. pojištění podléhají, kteří konají práce duševní, a správným jest názor žal. úřadu, že podléhají mu zaměstnanci takoví všichni. Nemůže tedy stížnost tvrzením, že M-ová nekonala převážně duševních prací, dovoditi nezákonnost nař. rozhodnutí.
Pokud by v námitce, že M-ová zaměstnána byla u st-le jen jako »denní robotnice«, mohla býti spatřována námitka, že zaměstnání její nebylo zaměstnáním trvalým, byla by i tato námitka bezdůvodnou, poněvadž ustanovení zákona vztahuje se na všechny osoby v poměru služebním v kancelářích advokátních bez rozdílu, jsou-li ustanoveny trvale nebo přechodně, pobírají-li plat denní, týdenní nebo služné měsíční.

Citace:

č. 6307. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 364-365.