NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4262.

Pozemková reforma: I. Rozhoduje podle § 20 zák. přídělového o ponechání budovy ze zabraného majetku vlastníkovi, může stpú uložiti vlastníku podmínku, že určitá památka nebude přemístěna bez souhlasu ministerstva školství, jen v příčině takových předmětů, jež jsou příslušenstvím ponechané budovy. — II. Při tom nemůže stpú uložiti vlastníku závazek, že stanovené podmínky budou plněny nejen jím, ale i každým budoucím nabyvatelem příslušného velkostatku.
(Nález ze dne 23. prosince 1924 č. 22762.)
Prejudikatura: Boh. 3542 adm.
Věc: František K. v K. (adv. Dr. Al. Čižinský z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) o nárok dle § 20 přídělového zákona.
Výrok: Rozhodnutí žal. úřadu, pokud jest stížností naříkáno, zrušuje se dílem pro nezákonnost, dílem pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím, pokud stížností u nss podanou je vzato v odpor, svolil stpú dle § 20 zák. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb., aby st-li od velkostatku v K. byly ponechány: zámek s parkem v K. a návrší kostela v H. v kat. obci M., zamítl však žádost jeho, aby nemovitosti ty byly i ze záboru propuštěny. Ponechání nemovitostí těch vlastníkovi vázáno na různé podmínky, z nichž však stížnost u nss podaná béře v odpor jen tyto tři:
1. že jakékoliv přemístění Tkadlíkovy neb Marxovy Madonny ze zámku v K. může se díti jen s vědomím min. škol.,
2. že majitel v případě vyžádaného komisionelního šetření zaváže se hraditi diety a cestovní výlohy vyslanému úřednímu zástupci,
3. že se zaváže plniti uložené podmínky nejen za sebe, nýbrž i za každého nabyvatele jmenovaného velkostatku.
Rozhoduje o stížnosti podané u nss veden byl soud těmito úvahami:
Stížnost proti výroku, že st-li nebyly plochy dle § 20 příd. zák. ponechané ze záboru propuštěny, vzal zástupce st-lův při veřejném ústním líčení zpět, takže nss se touto částí stížnosti vůbec zabývati nemohl. Zbývá tedy rozhodnouti jen o námitkách proti podmínkám, na které žal. úřad ponechání ploch dle § 20 příd. zák. vázal. Ohledně těch vytýká stížnost, že jdou mimo rámec § 20 příd. zák. a že zábor týká se jen nemovitostí, nikoli věcí movitých.
Mylný jest ovšem názor stížnosti, že by podmínky uložené vlastníku při propuštění ploch dle § 20 příd. zák. mohly se týkati jen přístupnosti oněch míst obecenstvu, pracovníkům vědeckým a uměleckým nebo používání jich k účelům lidumilným. Ustanovení dané v první větě § 20 zmocňuje stpú, aby propuštění ploch dle § 20 vázal na podmínky, jichž účelem je zajistiti další trvání a udržení ploch těch.
Jde o to, pokud podmínky st-li uložené jsou ve shodě s tímto účelem, který je ovšem širší, než jak za to má stížnost, a netýkají-li se snad předmětů, jež záboru vůbec nepodléhají.
První z naříkaných podmínek nařizuje, že přemístění Tkadlíkovy neb Marxovy Madonny ze zámku v K. může se díti jen s vědomím min. škol. Nss vyslovil již v nál. Boh. 3542 adm. právní názor, že příkaz takový stihnouti může jen ony předměty, jež jsou příslušenstvím zabrané a vlastníku ponechané budovy. O tom, zda obě Madonny takovým příslušenstvím jsou či nikoli, se žal. úřad v nař. rozhodnutí nevyslovil a spisy adm., z nichž pouze jde, že se obraz a socha v zámku nalézají, neposkytují dostatečného podkladu pro závěr, že žal. úřad otázku tu si vůbec řešil. Nutno proto míti za to, že vycházel z právního názoru, že může dle § 20 příd. zák. postihnouti svým opatřením každou movitou věc, jež má historickou neb uměleckou cenu a nalézá se v budově propuštěné vlastníku dle § 20 příd. zák.
Následkem tohoto nesprávného názoru právního nevyšetřil a nevyslovil se o tom, jsou-li obě Madonny příslušenstvím zámku ve smyslu § 294 o. z. o. jsouce určeny k trvalému užívání jeho, a muselo proto nař. rozhodnutí v tomto bodě býti zrušeno jako zákonu odporující. Bude věcí žal. úřadu, aby event. po novém, za účasti strany provedeném šetření vyslovil, jsou-li Madonny ony příslušenstvím zámku a na základě toho pak znovu rozhodl.
Druhá z podmínek je tak nejasná, že nemohl nss zákonnost její přezkoumati. Není z ní patrno, ukládá-li se majiteli propuštěných ploch závazek, hraditi diety a cestovní výlohy vyslanému úřednímu zástupci v případech, kde on si komisionelní šetření vyžádá, či v případech, kde šetření takové bude ex officio provedeno žal. úřadem nebo snad i úřadem jiným, jemuž dozor nad plněním podmínek je vyhražen. Slova »v případě vyžádaného komisionelního šetření« připouštějí obojí výklad. Poněvadž pak v každém z obou případů může býti právní situace jiná, musela podmínka ta býti zrušena dle § 6 zák. o ss, když nejasnost její brání jejímu přezkoumání.
Třetí podmínka ukládá st-li, aby se zavázal plniti podmínky mu uložené nejen za sebe, nýbrž i za každého dalšího nabyvatele jmenovaného velkostatku.
Stížnost napadá podmínku tu jen potud, pokud jí má býti vázán i každý další majitel velkostatku, poukazujíc k tomu, že majitelem tím může býti event. i osoba od majitele zámku v K. neb majitele návrší kostela v H. rozdílná a že podmínky dle § 20 příd. zák. ukládané, mohou býti ukládány jen vlastníku půdy dle tohoto ustanovení propuštěné.
Je nepochybno, že nastati může případ, kdy majitel velkostatku K. nebude současně majitelem zámku v K. a návrší kostela na H. Vždyť tím, že zámek a návrší propuštěním dle § 20 příd. zák. sproštěny byly nexu záborového, může jimi vlastník disponovati, a to úplně nezávisle na ostatním velkostatku a je tedy i zciziti neb o nich na případ smrti poříditi. Nabudou-li vlastnictví osoby odlišné od osoby vlastníka velkostatku, pak nelze vlastníkovi velkostatku, který nebude již vlastníkem zámku a návrší, ukládati, aby je udržoval v dobrém stavu, aby adaptace hlásil památkovému úřadu, aby park nepřeměňoval v zelinářskou zahradu, dovolil odborným pracovníkům a inspekčním orgánům přístup do objektů těch, jak to nař. rozhodnutí v netknuté části své přikazuje. Uložení závazků těch majiteli velkostatku, není-li tento identickým s majitelem objektů dle § 20 příd. zák. propuštěných, příčí se ustanovení § 30 příd. zák., dle něhož omezení sledující účel v § 20 příd. zák. zamýšlený jen vlastníku ploch propuštěných může býti ukládáno (arg. »jestliže vlastník podrobí se«).
Bylo tedy i tuto podmínku, pokud se jí ukládá plnění podmínek uložených st-li i každému nabyvateli velkostatku, zrušiti jako zákonu odporující.
Vycházeje z těchto úvah, nalezl nss jak v enunciátě uvedeno.

Citace:

č. 4262. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1089-1091.