Čís. 15239.
Kterých pensistů státních a zestátněných drah se netýká předpis § 22 vl. nař. čís. 96/30 Sb. z. a n.?
(Rozh. ze dne 29. května 1936, Rv I 1897/34.) Žalobce, pensionovaný úřednrk dolů B-ské dráhy, domáhá se na žalovaném československém státu placení pensijních požitků v úpravě podle § 12 zák. čís. 70/30 Sb. z. a n. a § 22 vl. nař. čís. 90/30 Sb. z. a n., tvrdě, že postaveni zaměstnanců kamenouhelných dolů B-ské dráhy bylo úplně shodné s postavením zaměstnanců drah a že i pense byla mu vyměřena správou B-ské dráhy, z čehož je patrno, že byl úředníkem dráhy. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobce opřel nárok na doplatek k pensi výslovně o předpisy §§ 1 a 12 zák. čís. 70/30 Sb. z. a n. a § 22 nař. čís. 96/30 Sb. z. a n. S téhož hlediska posoudil spornou věc odvolací soud a právem zdůraznil souvislost dotčeného ustanovení § 22 s předpisem § 1 vládního nařízení čís. 15/27 Sb. z. a n. Vláda použila zmocnění § 12 zák. čís. 70/30 Sb. z. a n. ve vl. nař. čís. 96/30 Sb. z. a n. výslovně jen na pensisty drah státních a zestátněných, ale s obmezením v § 22, že se týká zaměstnanců, na něž by se vztahovalo vládní nařízení čís. 15/27, kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby nebo kdyby nebyl býval s nimi rozvázán služební poměr buď před jeho účinností nebo sice po jeho účinnosti, avšak podle ustanovení § 16 zák. čís. 286/24 Sb. z. a n. obdobou jeho § 13, mají-li podle platných pensijních pravidel nárok na odpočivné (zaopatřovací) požitky. Zkoumal-li tedy odvolací soud, zda by bylo lze žalobce zařaditi do některé skupiny zaměstnanců § 1 vl. nař. čís, 15/27 Sb. z. a n. s dodatky odst. 2. a 3. dotčeného § 22, nepochybil, a dovolací soud schvaluje jeho úsudek, že nelze nalézti pro žalobce obdobné skupiny ve vl. nařízení čís. 15/27 Sb. z. a n., ježto nebyl zaměstnán jako technický úředník při stavbě nebo provozní dráhy, nýbrž u dolů bývalé B-ské dráhy. Tento názor odvolacího soudu nutno tím spíše schváliti, když agenda dolů vedena byla s počátku zvláštním oddělením generálního ředitelství a v roce 1912 přenesena byla vrchní technická správa dolů jinam a žalobce byl výslovně přijat pro službu v dolech bývalé B-ské dráhy, v těchto dolech byl zaměstnán až do svého pensionování, ve všech dekretech byla zdůrazněna jeho činnost v dolech a veden byl ve zvláštním státu úředníků důlních. Vzhledem k těmto okolnostem nemá významu, že zde byly některé obdoby jeho zaměstnání se zaměstnáním u dráhy (týž zaměstnavatel, týž služební řád, pensijní nárok proti témuž fondu). Není odůvodněno ani odkazování k zák. čís. 80/28 Sb. z. a n., ježto § 6 tohoto zákona obsahuje všeobecně předpis o zaměstnancích státních úřadů, podniků, ústavů a fondů státních a pensistech drah zestátněných a nemá obmezujícího ustanovení § 22 vlád., nař. čís. 96/30 Sb. z. a n.