NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4217.

Odpor se činí se zbraní (§ 82 tr. zák.) nejen, použil-li pachatel zbraně skutečně k útoku na vrchnostenskou osobu, nýbrž i když zbraní jen hrozil.
Pojem »zbraně«; spadá se i hůl.
Jde o zmatek čís. 11 § 281 tr. ř., nebyl-li vyměřen trest podle druhé sazby § 82 tr. zák., ač se odpor stal se zbraní.
Uplatňování tohoto zmatku veřejným obžalobcem nebrání, že nenavrhl použití oné sazby, a že v obžalobě uvedl (a rozsudek zjistil) skutkové okolnosti, podmiňující její použití, jen v důvodech.
(Rozh. ze dne 23. června 1931, Zm I 365/31.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastuipitelství do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 23. března 1931, pokud jím, byl obžalovanému, odsouzenému pro zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák., přestupek proti veřejným zařízením a opatřením podle § 312 tr. zák. a přestupek žebroty podle § 2 zák. ze dne 24. května 1885, čís. 89 ř. zák. vyměřen trest podle první, místo podle druhé trestní sazby § 82 tr. zák., zrušil rozsudek prvé stolice ve výroku o trestu obžalovaného a ve výrocích s tím souvislých jako zmatečný a obžalovanému vyměřil trest podle § 82, druhé sazby tr. zák.
Důvody:
Napadenému rozsudku je zmateční stížností vytýkána zmatečnost podle § 281 čís. 1 tr. ř. proto, že obžalovanému byl vyměřen trest podle 1. (mírnější), na místě podle 2. (přísnější) trestní sazby § 82 tr. zák. Důvodnosti námitky není na újmu, že veřejný obžalobce nenavrhl ani v obžalovacím spise, ani v konečném návrhu při hlavním přelíčení vyměření trestu podle 2. věty § 82 tr. zák., jak mu náleželo podle § 207 odst. 1 čís. 3 a podle 1. věty § 255 tr. ř., an — ovšem ne ve záhlaví (viz § 207 odst. 1 čís. 2 tr. ř.), nýbrž jen v důvodech obžaloby uplatňoval, že obžalovaný byl při násilném zprotivení se vrchnostenské osobě ozbrojen holí. Soud jest návrhy obžalobcovými vázán jen potud, že nesmí uznati vinným obžalovaného skutkem, k němuž obžaloba původně ne¬ směřovala a na který nebyla rozšířena při hlavním přelíčení. Jinak má soud podle § 262 tr. ř. použíti na zjištěný jím skutek v otázce viny a tím více v otázce trestu těch ustanovení zákona, která se při správném jejich výkladu na skutek ten vztahují, třebaže se jich obžalobce nedovolával. (Srovn. k tomu rozhodnutí býv. nejv. soudu vídeňského čís. 3139 úř. sb.) Důvodnosti stížnosti není na újmu ani, že napadený rozsudek neuvádí — ač tak podle § 260 čís. 1 tr. ř. měl učiniti — již v rozsudečné větě (ve výroku o zločinu § 81 tr. zák.) skutkové okolnosti, podmiňující použití druhé, přísnější sazby § 82 tr. zák.; neboť pro posouzení, zda byl rozsudkem právem či neprávem vyměřen trest podle první věty (sazby) § 82 tr. zák., mohou vzhledem na ustanovení § 288 čís. 3 tr. ř. býti rozhodnými jen skutková zjištění rozsudku. V nich jest při vylíčení zjištěného děje uvedeno, že obžalovaný, byv obecním strážníkem K-em upozorněn, že musí s ním jíti, an jest zatčen, počal strážníkovi hroziti a holí mu před obličejem šermovati, a že chtěl také strážníka K-a holí udeřiti, v čemž mu však strážník úderem obuškem zabránil. Rozhodovací důvody vyslovují dále, že soud má za to, že obžalovaný měl v úmyslu šermováním holí před obličejem policejního strážníka zmařiti služební výkon tohoto strážníka, záležející v předvedení obžalovaného a Marie R-ové na. obecní úřad. Podle ustálené judikatury zrušovacího soudu — viz obzvláště rozhodnutí čís. 3952 sb. nejv. s. — činí se odpor se zbrani nejen, použil-li pachatel zbraně skutečně k útoku na vrchnostenskou osobu, nýbrž i když zbraní jen hrozil. Zbraní pak jest — srov. obzvláště rozh. čís. 3897 sb. n. s. — podle stálé praxe zrušovacího soudu jakýkoliv předmět, způsobilý sesíliti útok proti vrchnostenské osobě, nad míru pouhých tělesných sil pachatelových a ohroziti tělesnou bezpečnost této osoby, tudíž i hůl, jakou měl v ruce obžalovaný. Ježto podle těchto rozsudečných zjištěni obžalovaný kladl obecnímu strážníku K-ovi odpor zbrani, bylo zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák. tímto odporem spáchaný potrestati podle druhé věty § 82 tr. zák. těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let. Vyměřil-li nalézací soud trest podle první věty § 82 tr. zák. — a to, aniž použil mimořádného práva zmírňovacího nebo změňovacího — těžkým žalářem v trvání 6 měsíců, vykročil tím z mezí zákonné sazby, zakládající se na přitěžující okolnosti zákonem zejména uvedené a rozsudkem zjištěné. Proto bylo k oprávněné stížnosti veřejného obžalobce napadený rozsudek z důvodu § 281 čís. 11 tr. ř. zrušiti ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících a vyměřiti obžalovanému znova trest podle přísnější sazby § 82 tr. zák.

Citace:

Čís. 4217. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 354-356.