Čís. 6261.

I proti rozhodnutí soudu druhé stolice jest podati rekurs u soudu prvé stolice.
Včasnost podání opravného prostředku dlužno posuzovati podle toho, kdy došel u soudu prvé stolice (byl podán na poštu), nikoliv podle sepisu do protokolu u soudu pobytu chudé strany, jenž není příslušným soudem v prvé stolici.
(Rozh. ze dne 14. září 1926, R I 546/26.)
V exekučním řízení odmítl rekursní soud rekurs do usnesení prvého soudu pro opoždění.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení. Důvody:
Okresní úřad pro mládež v Hietzingu jako poručník nezletilého Tomáše V. stěžuje si do toho, že rekursní soud odmítl jeho rekurs jako opožděný. Míní, že byl podle §u 520 c. ř. s. oprávněn podati rekurs do protokolu u okresního soudu v Hietzingu a že rekurs byl podán včas, když byl ve lhůtě rekursní podán do protokolu u tohoto soudu. V tom mu však nelze přisvědčiti. Podle §u 520 c. ř. s. jest podati rekurs u soudu prvé stolice, proti jehož rozhodnutí rekurs čelí. To platí i pro rekursy proti rozhodnutí soudu druhé stolice, jak se obecně uznává (§ 528 prvý odstavec, poslední věta c. ř. s.). § 520 с. ř. s. ovšem připouští, aby strana advokátem nezastoupena podala rekurs do protokolu. Ale tím není nijak řečeno, že by jej mohla podati i u soudu nepříslušného a že by podání u tohoto soudu stalo se včas i pro ten případ, když rekurs dojde k příslušnému soudu prvé stolice po uplynutí rekursní lhůty. Ono ustanovení zákona ulehčuje toliko straně advokátem nezastoupené, by bez pomoci advokáta mohla podati rekurs do protokolu u příslušného soudu prvé stolice. Neponechává jí tedy právo podati rekurs s účinkem do protokolu u soudu nepříslušného a neprodlužuje také tím lhůtu k podání rekursu u soudu příslušného, když je rekurs podán do protokolu u soudu nepříslušného, třebas tento soud byl soudem bydliště nebo pobytu strany. Ani práva chudoby nemůže se stěžovatel k opodstatnění svého názoru dovolávati. Právo to opravňuje ovšem k podání žaloby u soudu pobytu. Nehledíc k tomu, zda může vůbec dle obdoby §u 64 čís. 4 c. ř. s. strana chudá podati také opravný prostředek u soudu pobytu do protokolu, nelze na žádný způsob podáním opravného prostředku u tohoto soudu prodloužiti lhůtu rekursní. Soud, sepisující žalobu neb opravný prostředek, nevyřizuje žalobu ani nepřijímá opravný prostředek, nezkoumá jeho včasnost a přípustnost, nýbrž pomáhá toliko chudé straně při sepsání. Účinky zahájeného sporu podáním žaloby, nebo účinky podání opravného prostředku nenastávají proto již sepsáním do protokolu u tohoto soudu, nýbrž teprve podáním jeho u soudu příslušného, případně podáním jeho poště v těch případech, kde se běh poštovní dopravy do lhůty nevčítá a kde tedy pošta zastává funkci jako soudní podatelna, ježto přijímá podání za soud (srovnej nál. čís. 2342 a 5352 sb. n. s.). Kdyby opačný názor byl připuštěn, došlo by se k nemožným důsledkům. Soud prvé stolice mohl by býti po dlouhou dobu v nejistotě o pravomoci svého rozhodnutí a povolení exekuce by mohlo nastati i tehdy, když u jiného soudu byl již podán opravný prostředek, o němž by se soud prvé stolice po delší dobu ani nedověděl. Je tedy věcí strany, by podala opravný prostředek včas, tak aby došel před uplynutím lhůty k němu u soudu příslušného, ať již strana volí cestu podání písemného nebo cestu podání do protokolu.

Citace:

č. 6261. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 210-211.