NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 960.

Poměr důchodkového trestního zákona k zákonu lichevnímu ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.
I cizozemský tabák jest předmětem potřeby ve smyslu lichevního zákona. Řetězový obchod jím.
(Rozh. ze dne 14. října 1922, Kr II 894/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Olomouci ze dne 5. října 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem řetězového obchodu dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Provádějíc důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. má zmateční stížnost především za to, že vsunutí se mezi spotřebitele a stát, prodávající kuřivo, je pouhým deliktem důchodkovým, to prý tím spíše, že šlo v tomto případě o kuřivo, které, byvši stěžovatelem dle rozsudkového zjištění koupeno v cizině, netvoří dle celního a monopolního řádů vůbec předmět právního obchodu, nemůže prý tudíž býti zcizeno a jehož koupě a prodej proto nepodléhá soudnímu trestnímu stíhání. Námitka je právně bezpodstatná. Předpisy trestního práva důchodkového (§§ 316 a 317 tr. zák. důch.) a § 53 předpisu pro trafikanty ze dne 10. června 1911, čís. 44236 (č. 104 věstn. min. fin.) nepřekážejí nikterak soudnímu potrestání takových jednání, která spadají pod pojem válečné lichvy, snad proto, že předmětem lichvy byl tabák (tabákové výrobky), tedy předměty státního monopolu. Neoprávněné obchodovaní kuřivem jest arci deliktem finančním, ježto porušuje finanční výsost státu, stává se však i trestným činem, podléhajícím právomoci obecných soudů trestných, jakmile poškozuje obecný zájem, který vyžaduje ochrany proti přílišnému využívání válečných poměrů. Činem takovým porušují se dva různé, na sobe vzájemně neodvislé statky, z nichž každý vyžaduje zvláštní ochrany. Porušení každého z obou podléhá tudíž samostatnému trestání, upravenému zvláštními předpisy. Předmětem monopolu státního pak je tabák a jeho výrobky vůbec, výroba jich i obchodování jimi. Je tedy i s hlediska zákonných předpisů o trestání válečné lichvy nepřípustno rozlišovati mezi tabákem tuzemským a tabákem původu cizozemského, zejména nezavdává podnětu k takovému rozeznávání vymezení pojmu předmětu potřeby dle § 1 lichevního zákona. Je proto zmateční stížnost v neprávu také potud, pokud označuje tabákové výrobky cizozemské, zejména americké, o jaké jedná z části v tomto případě, jako zboží luxusní. Praví-li pak stížnost v téže spojitosti, že cizozemské zboží netvoří předmět denní potřeby, přehlíží, že na rozdíl od dřívějších předpisů o stíhání válečné lichvy, jimiž ochrana poskytována byla předmětům potřeby nezbytné, § 1 lichevního zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zná pouze předměty potřeby vůbec. Zmateční stížnost namítá dále, že ani zvýšení ceny při prodeji cizozemského kuřiva netvoří ještě skutkové podstaty řetězového obchodu vzhledem k tomu, že prý každý prodej děje se se ziskem; o řetězovém obchodě bylo prý by lze mluviti pouze tehdy, kdyby šlo o zdražování, tedy o zisk nepřiměřený. Ostatně byla prý cena 1 K 60 h, za kterou prodával stěžovatel spoluobžalovanému Janu B-ovi viržinky, přivezené jím z Ruska a z Ameriky, tak nízká, že i cena 2 K, za kterou je prodával B. dále, byla obvyklou cenou, za niž se prodávaly tehdy i Viržinky domácí. Také tato námitka zakládá se na názorech právně mylných. Především není, jak tomu nasvědčuje již samotná zákonná definice pojmu řetězového obchodu, skutkovým znakem tohoto činu trestného ani snaha po zisku vůbec, ani skutečnost, že bylo v konkrétním případě docíleno zisku, tím méně pak zisku nepřiměřeného, jak za to má zmateční stížnost. Hospodářsky škodlivé účinky jednání, příčícího se jednotlivým předpisům lichevního zákona, se při řetězovém obchodě, jak patrno opět již ze samotné definice § 11 čís. 4 zákona toho, na rozdíl od pletich, již pojmově předpokládají, tak, že je při něm zvlášť zjišťovati ani netřeba. Plně postačí tudíž v tom směru rozsudkový závěr, že ceny, které žádal stěžovatel od В-i za jednotlivé druhy kuřiva, byly vesměs vyšší, než ceny, stanovené státem pro podobné druhy a zmateční stížnost neprávem vytýká, že nebyl zjištěn druh (správně asi: jakost) a skutečná cena kuřiva toho, o němž jakožto o kuřivu americkém a ruském tvrdí, že je u nás velmi drahé a že ho s kuřivem tuzemským vůbec porovnávati nelze. Než nehledě k tomu všemu а к okolnosti další, o níž se výslovně zmiňují i rozsudkové důvody, že se totiž nedá bezpečně zjistiti, zač stěžovatel kuřivo v cizině nakoupil, dodává jednání jeho rázu počínání, hospodářsky škodlivého a tedy i povahy řetězového obchodu, zejména i po stránce subjektivní již skutečnost, rozsudkem výslovně zjištěná, že totiž stěžovatel nejen věděl, že В-a bude kuřivo prodávati dále se ziskem, nýbrž že tak oba mezi sebou přímo ujednali. Lichevní soud má dle rozsudkových důvodů dokonce za prokázáno, že i stěžovatel sám při prodeji kuřiva vydělával, že totiž ve snaze, nahraditi si ziskem nebezpečí, které proň plynulo z toho, že se pustil do nedovoleného rozprodávání kuřiva, prodal je B-ovi dráže, než kolik činily výrobní náklady. Stačí, mělo-li počínání stěžovatelovo v zápětí zdražení právě jen kuřiva, jím prodávaného, nesejde tudíž na tom, zda bylo způsobilým, stupňovati ceny kuřiva ať již vůbec či aspoň oněch druhů jeho, o které šlo v tomto případě; zůstává proto lhostejnou i jakost (druh) kuřiva, jím prodávaného, po případě i poměr cen, za něž jednotlivé druhy prodával, k cenám podobných druhů kuřiva tuzemského. Rozsudek zjišťuje, že B. cigaretový tabák, koupený od stěžovatele po 25 K za balíček, prodával dále po 35 K a že % kg tabáku listového, koupeného za 70 K, prodal nejméně za 90 K. Námitka stížnosti, že tu šlo o ojedinělé případy, je právně bezpodstatná, neboť pojmovým znakem řetězového obchodu není opakování činnosti, jinak trestné, nebo pokračování v ní, tvrzení pak stížnosti, že B. na některém druhu kuřiva prodělal, nenachází ve skutkových zjištěních rozsudkových nejmenší opory. Zmateční stížnost konečně namítá, že se dovozem z ciziny rozmnožuje nabídka a se tím přispívá ke snižování cen. Námitka nemá oprávnění v tomto případě, v němž skutečnosti, zjištěné rozsudkem, nasvědčují naopak tomu, že počínání stěžovatelovo mělo v zápětí zvýšení cen kuřiva.

Citace:

č. 16687. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 204-207.