NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2380.

Úprava pachtovného (zákon ze dne 13. července 1922, čís. 213
sb. z. a n.).
Za opětovnou úpravu pachtovného ve smyslu čl. V. zákona lze žádati pouze tehdy, bylo-li původně upraveno soudem, nikoliv, bylo-li
stanoveno dohodou stran.
(Rozh. ze dne 13. března 1923, R II 64/23.)
Na základě zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n., zažádaly pachtýřky za prodloužení pachtu na další tři roky, které jim
propachtovatelkou také skutečně bylo přiznáno. Jelikož o výši pachtovného přes častější jednání nedošlo mezi stranami k dohodě, zažádala
propachtovatelka, by bylo pachtovné pro rok 1922 soudem zvýšeno.
O tomto návrhu bylo jednáno a došlo pak mezi súčastněnými stranami
dne 15. prosince 1921 k mimosoudní dohodě ohledně výše pachtovného
a to až do roku 1924. Po vydání zákona ze dne 13. července 1922,
čís. 213 sb. z. а n., domáhaly se pachtýřky na soudě úpravy pachtovného pro rok 1923. Soud prvé stolice návrh zamítl. Důvody:
Soud má za to, že pachtýřům nepřísluší právo žádati za úpravu pachtovného soudem ve smyslu zákona ze dne 13. července 1922, čís. 213
sb. z. a n. Neboť zákon tento připouští úpravu pachtovného soudem
jen v těch případech, kde toto nebylo ujednáno dohodou stran. Tomu
nasvědčuje zřejmě ustanovení §u 5 (3) zákona ze dne 12. srpna 1921,
čís. 313 sb. z. a n. a čl. 4. (3) zák. z 13. července 1922, čís. 213 sb.
z. a n., kde výslovně se praví: Nedohodnou-li se strany, určí pachtovne
k návrhu pachtýře neb propachtovatele okresní soud. Také čl. V. zák.
ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n., praví, že za úpravu pachtovného pro léta 1922—1923 a 1923—1924 může dle čl. 4. téhož zákona býti žádáno i tehdy, bylo-li pachtovné upraveno podle čl. 5. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n., tedy soudem stanoveno.
Jelikož strany uzavřely ohledně pachtovného mimosoudní dohodu na
celá 3 léta, nemají již nároku na opětné jeho upravení soudem. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a odkázal věc na prvý soud
k dalšímu jednání a rozhodnutí. Důvody: Jest řešiti právní otázku,
zda dle čl. 4. zákona ze dne 13. Července 1922, čís. 213 sb. z. a n., možno žádati za snížení pachtovného také v tom případě, když pachtovné to bylo předchozí dohodou umluveno na více roků. Ustanovení
§u 5 (3) zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n., jakož
i ustanovení čl. 4. (3) zákona ze dne 12. července 1922, čís. 213 sb.
z. a n. dle doslovu mluví sice pro právní názor prvního soudce, že
súčastněným stranám přísluší právo žádati za úpravu pachtovného jen
tehdy, když pachtovné nebylo ujednáno dohodou neb úmluvou stran;
naproti tomu však z ustanovení čl. 5. zákona ze dne 13. července 1922,
čís. 213 sb. z. а n., jest patrno, že za úpravu pachtovného může býti
žádáno i tehdy, když pachtovné bylo upraveno dle §u 5 zákona ze dne
12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n. Vzhledem k tomuto ustanovení zákona dlužno míti za to, že, když možno žádati za úpravu pachtovného,
ustanoveného po předchozím řízení soudním, možno tím spíše žádati
za úpravu pachtovného, stanoveného předchozí dohodou stran, když
poměry, za kterých pachtovné to bylo umluveno, se podstatně změnily
neb ukázaly se býti jinými, než jak strany předpokládaly, zvláště když
řízení soudní vždy poskytuje bezpečnější záruky, že při úpravě pachtovného bude přihlíženo ke všem směrodatným okolnostem než při
pouhé dohodě stran. Správnosti tohoto názoru však zejména nasvědčuje ustanovení čl. 6. cit. zák., které praví, že zákon tento nedotýká
se oněch pachtovních smluv, které byly ujednány od 1. ledna 1920 do
vydání tohoto zákona dobrovolnou úmluvou nejméně na dobu 6 roků,
z čehož patrno, že zákon ten vztahuje se na pachtovní smlouvy dobrovolnou úmluvou před anebo po 1. lednu 1922 dojednané na kratší dobu
než 6 roků a že tudíž v takovém případě jsou strany oprávněny ve
smyslu tohoto zákona žádati za úpravu pachtovného soudem, jestliže
se podstatně změnily poměry, za kterých bylo pachtovné dohodou
určeno. Uváživ právě zmíněná ustanovení zákona ze dne 13. července
1922, čís. 213 sb. z. а n., jest rekursní soud toho názoru, že možno
súčastněným stranám žádati za úpravu pachtovného i tehdy, když toto
bylo sice určeno dohodou, avšak poměry, za kterých pachtovné bylo
umluveno, se podstatně změnily neb ukázaly se jinými než jak strany
předpokládaly, vyjímaje ty pachtovní smlouvy, které byly ujednány po
1. lednu 1922 do vydání tohoto zákona, t. j. do 17. srpna 1922 a to
na dobu nejméně 6 roku. Dle svrchu uvedeného jde v tomto případě
o pachtovní smlouvy, které prodlouženy byly v roce 1921 na další 3 roky.
Následkem toho však jest stěžující si pachtýřky považovati za oprávněné žádati ve smyslu čl. 5. a 6. cit. zákona, by výši pachtovného určil
soud dle zásad čl. 4. zmíněného zákona.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Dle §u 9 zákona ze
dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. а n., o obnově drobných zemědělských pachtů rozhodují soudy podle zásad mimosporného řízení o námitkách propachtovatele proti obnově pachtu, jakož i o nárocích na
snížení nebo zvýšení pachtovného. Ncpodal-li propachtovatel ve lhůtě
§u 8 tohoto zákona námitek proti obnově pachtu, ztrácí právo, odpo- rovati obnově pachtu a soudní řízení odpadá právě tak, jako v případě,
když se strany dohodnou o pachtovném. Správnosti tohoto názoru nasvědčují ustanovení §u 5 (3) zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313
sb. z. a n. a čl. 4. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n.,
že okresní soud, v jehož obvodu leží pachtovaný pozemek, určí pachtovné k návrhu pachtýře nebo propachtovatele pouze tehdy, když se
strany o pachtovném nedohodnou, když tedy zakročení soudu jest nutným. Dle čl. 5. zákona ze dne 13. července 1922 čís. 213 sb. z. a n.
může býti žádáno za úpravu pachtovného pro pachtovní léta 1922/1923,
1923/1924 i tehdy, bylo-li pachtovné upraveno podle §u 5 zákona ze
dne 12. srpna 1921 čís. 313 sb. z. a n., t. j. bylo-li upraveno soudem, nikoliv bylo-li stanoveno úmluvou stran, jež, jak výše dolíčeno, vylučuje
zahájení mimosporného řízení ve smyslu §u 9 tohoto zák. a čl. 4. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n. Neprávem poukazuje
rekursní soud k odůvodnění opačného svého názoru na ustanovení čl. 6.
tohoto zákona, jež ničeho nemění na uvedené zásadě, nýbrž má na mysli
pouze právní poměr mezi propachtovatelem, dosavadním a novým pachtýřem a pachtovní smlouvy uzavřené od 1. ledna do 17. srpna 1922 na
dobu nejméně 6 let. Názor rekursního soudu, že, když možno žádati za
úpravu pachtovného, stanoveného po předchozím řízení soudním, možno
tím spíše žádati za úpravu pachtovného stanoveného předchozí dohodou
stran, nemá opory v zákoně a podceňuje význam a účinky právoplatně
uzavřené smlouvy.

Citace:

Rozhodnutí č. 2380. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 443-445.