NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7498 —
Čís. 7498.

Dražba podle § 352 ex. ř.
Nebyl-li v dražebním řízení dlužníkem výslovně navržen odklad
dražby, nebyl soud oprávněn tak učiniti a to ani k ochraně veřejného
zájmu, pokud tuto ochranu domněle ohroženého veřejného zájmu neuplatnil příslušný veřejnoprávní svaz sám pořadem právně vhodnými.
Dražební rok nelze stanoviti, dokud usnesení, stanovící dražební podmínky, nenabylo právní moci.
Útraty (dovolacího) rekursu nelze tu přisouditi.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1927, R I 956/27.)
Několik spoluvlastníků vedlo proti ostatním spoluvlastníkům exekuci dražbou za účelem zrušení spoluvlastnictví. Ježto obec U. uplatnila proti spoluvlastníkům nárok podle zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. a n., navrhli dlužníci, by dražební řízení bylo přerušeno, až bude pravoplatně vyřízena otázka přiznání dražených pozemků obci U. jako obecního statku. Soud prvé stolice zamítl návrh na odklad, rekursní soud odložil exekuci dražbou společné nemovitosti až do pravoplatného rozhodnutí o nároku obce U. na tutéž nemovitost podle zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. a n. v řízení správním — Čís. 7498 —
a zrušil dražební termín, konaný dne 18. června 1927, jakož i udělení příklepu při něm Janu U-ovi k téže nemovitosti, jako zmatečné. Důvody: Když jest mezi stranami nesporno, že obec U. uplatnila proti nim jako spoluvlastníkům nemovitosti nároky podle zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. a n. o přeměně statku obecního ve kmenové obecní jmění, z knihovního výtahu jest patrno, že právo vlastnické bylo ke společné nemovitosti vloženo podle intimátu ze dne 31. března 1859, čís. 189 S. Z. K. a smíru ze dne 24. března 1880, čís. 1678 stranám toliko jako vlastníkům usedlostí v položce В 1 téže knihovní vložky vyjmenovaných a nelze vyloučiti možnosti, že nárok obce z důvodů veřejnoprávních na společnou nemovitost bude ve správním řízení uznán, jest veřejným zájmem, by do pravoplatného rozhodnutí správních úřadů o nároku obce U. nenastala změna v osobě vlastníků nemovitosti, která by odporovala knihovnímu zápisu ze dne 24. března 1880, čís. 1678 téže knihovní vložky. Stěžovatelé návrhem na přerušení řízení, jehož v exekučním řízení není, mínili zřejmě odložení (stavení) exekuce podle § 42 ex. ř. Důvody odložení jsou v zákoně uvedeny ovšem výpočtem a žádný z nich se nevztahuje přesně na exekuční věc o niž jde, avšak, nehledíc na to, jest odložení (stavení) ospravedlněno jednak zmíněným zájmem veřejným, jednak právní bezpečností stran i vydražitele. Nebylo proto s hlediska ani věcí ani zákona překážky proti odložení (stavení) exekuce. Ohledně předpisů, jimiž se řídí dražební řízení pro rozdělení společné nemovitosti, dlužno uvésti, že ku provedení tohoto nároku jest užíti ustanovení §§ 272 až 280 patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák., z čehož plyne závěr, že předpisů exekučního řádu jest použíti potud, pokud nebrání tomu zvláštní povaha dražby podle § 352 ex. ř. (rozhodnutí sb. n. s. čís. 2103/1922). Podle § 352 a § 169 třetí odstavec ex. ř. nesmí dražba býti vykonána, dokud nebyly dražební podmínky právoplatně ustanoveny, a § 277 nesp. říz. ukládá soudu, by prodejní podmínky byly určité a zřetelně vyjádřeny. Že není to možno bez právní moci usnesení prodejní podmínky upravujícího, jest na bíledni. Když vyhotovení usnesení prvého soudu upravujícího dražební podmínky bylo doručeno teprv dne 14. června 1927 a dražební termín a udělení příklepu provedeny byly dne 18. června 1927, stalo se to vše v době, kdy běžela ještě lhůta § 65 druhý odstavec ex. ř. pro rekurs do onoho usnesení, a kdy prodejní podmínky nebyly ještě právoplatně ustanoveny. Skutečnosti tyto porušují donucovací předpis zákona a způsobily, že nezákonným postupem byla stěžovatelům odňata možnost na soudě projednávati, to jest do konce lhůty ke stížnosti do usnesení o dražebních podmínkách, stížností usnesení tomu s úspěchem odporovati, což činí dražební termín a udělení příklepu při něm zmatečnými (§ 78 ex. ř., § 16 nesp. říz. a § 477 čís. 4 c. ř. s.). Stěžovatelé ovšem neodporovali udělení příklepu Janu U-ovi (§§ 187 a 182 ex. ř.), avšak před prvým podáním navrhli, by dražební termín nebyl konán pro výše zmíněné skutečnosti, zákon porušující, a činící dražební termín a udělení příklepu při něm zmatečnými.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu potud, že zrušil — Čís. 7499 —
napadené usnesení v části, jíž bylo nařízeno odložení dražby a ve výroku o útratách, jinak dovolacímu rekursu nevyhověl; prvému soudu pak ponechal, by, šetře předpisů exekučního řádu, ustanovil nový dražební rok; útraty dovolacího rekursu nepřisoudil.
Důvody:
Stěžovatelé vytýkají napadenému usnesení po stránce formální především, že jde jednak nad rekursní návrh (ultra petitum) jednak, že návrh nevyřizuje. A to právem, neboť odpůrci v rekursu na soud rekursní sice v odstavci prvním dovozují, že dražební řízení mělo býti vzhledem na právo obcí U. ku draženým pozemkům uplatňované přerušeno (odloženo), nečiní však v konečné prosbě výslovného návrhu, by usnesení soudu prvého v tomto smyslu bylo změněno, pokud se týče toto přerušení (odložení) nařízeno, nýbrž domáhají se naopak výslovně toho, by soudu první stolice bylo nařízeno, by šetře předpisů exekučního řádu konal nový dražební rok. Vzhledem k tomu nebyl rekursní soud oprávněn naříditi odložení dražby a nelze toto jeho opatření schváliti ani, kdyby se za to mělo, že rekursní soud tak učinil, jak by se z odůvodnění jeho usnesení zdálo, k ochraně veřejného zájmu, ježto podle skutkového a právního stavu věci nebylo k takové ochraně podnětu, pokud tuto ochranu domněle ohroženého veřejného zájmu neuplatnil příslušný veřejnoprávní svaz sám pořadem právně vhodným. Bylo tedy usnesení v této části zrušiti, aniž je třeba к příslušným vývodům rekursu zkoumati, zda odložení dražby bylo vůbec přípustno s hlediska § 42 ex. ř. Rekurs není však oprávněn, pokud brojí proti tomu, že napadeným usnesením byl zrušen dražební rok a udělení příklepu a stačí v té příčině k odůvodnění napadeného usnesení vzhledem na vývody stížnosti pouze dodati, že krátká lhůta tří dnů, v níž dražba byla po dni doručení a vyhlášení dražby konána, byla zajisté způsobilá ohroziti úspěšný výsledek dražby. V této části bylo tedy rekursu odepříti úspěch. Ježto jde o provedení dražby podle předpisů řízení nesporného (§ 352 ex. ř. a §§ 272 až 280 patentu o mimosporném řízení), není tu místa pro přisouzení útrat rekursu, ježto v této věci nelze použíti předpisu § 74, 78 ex. ř. a § 41 a násl. c. ř. s. Z téhož důvodu byl zrušen i výrok o útratách v napadeném usnesení obsažený, aniž je tomu na závadu předpis § 528 c. ř. s., pokud se týče § 14 (2) uvedeného patentu, ježto došlo ku změně usnesení.

Citace:

č. 7498. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 483-485.