Strana, jíž povolí se restituce z kontumačního rozsudku, hradí odpůrci mimo útraty řízení obnovovacího pouze útraty promeškaného stání, nikoliv též útraty řízení předchozího. (§ 154 c. ř. s.)

1. stolice povolila restituci z kontumačního rozsudku a uložila obnovovatelce útraty celého řízení procesního.
2. stolice přiřkla z těchto pouze útraty promeškaného stání.
Dle ustanovení § 154. c. ř. s. má strana, která navrhla navrácení v předešlý stav nahraditi odpůrci veškeré náklady jemu promeškáním a jednáním o návrhu navracovacím vzešlé, jakož i náklady na řízení, které navrácením v předešlý stav se stalo bezúčinným, nikoli však náklady sporu samého.
Dále dlužno míti na zřeteli ustanovení § 150. c. ř. s., dle kteréhož povoleným navrácením vstoupí rozepře zase do toho stavu, ve kterém byla před nastalým promeškáním a že rozsudek vydaný zrušen býti má, pak-li se navrácení povolí.
Z toho vyplývá, že straně jen ty náklady uložiti dlužno, které vznikly odpůrci tím, že rok zmeškala.
Ostatní likvidované útraty dlužno adjustovati teprve v hlavním sporu. Že tento výklad je správný, plyne ze zákona samého; neboť kdyby pod řízením, jež následkem restituce stalo se bezúčinným, rozumělo se celé řízení kontumačnímu rozsudku předcházející, pak by odpůrce dostal beztoho tyto útraty a nebylo by tudíž zapotřebí, aby se zákon o útratách promeškáním vzniklých zvláště zmiňoval.
Pod náklady řízení, jež následkem restituce stalo se bezúčinným, dlužno jen ony náklady vyrozumívati, které povstaly dalším pokračováním řízení ohledně věci hlavní vedle řízení restitučního dle ustanovení § 152. c. ř. s., kteréž pak následkem vyhovění návrhu restitučnímu se stalo bezúčinným.
Dle názoru 1. stolice dostala by tyto útraty řízení předchozího i strana ve sporu hlavním podléhající, resp. mohly by jí rozsudkem ve věci hlavní, zvítězí-li, přiřknuty býti znova, což přece příčilo by se zákonu.
3. stolice rozhodnutí toto potvrdila.
Důvody:
Právnímu výkladu soudu rekursního, týkajícímu se objemu povinnosti k náhradě útrat toho, jenž domáhal se navrácení ve stav předešlý, dlužno v podstatě přisvědčiti, a není tudíž správným, zastupuje-li žalovaný stanovisko, že v případě vydobytí rozsudku pro zmeškání, jenž později po povoleném navrácení ve stav předešlý byl zrušen, odpůrci bez dalšího náležejí všecky náklady, jež za stání přihlásil, pokud se týče, jež v rozsudku mu byly přisouzeny. Takovýto smysl nemá zákon, mluví-li v § 154. c. ř. s. o útratách, jež vztahují
16* se na řízení, jež následkem navrácení ve stav předešlý stalo se bezúčinným.
(Rozh. z 13. srpna 1912 R III 307/12.)
B.

Citace:

Strana, jíž povolí se restituce z kontumačního rozsudku, hradí odpůrci mimo útraty řízení obnovovacího pouze útraty promeškaného stání.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 5, s. 269-270.