NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 9377.

I za stížení budoucího zaopatření jest dáti náhradu. Odbytné jest vyměřiti jistinou, nemá-li škůdce nic proti tomu, nebo jsou-li pro to závažné důvody.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1929, Rv 2 96/29.)
Nezletilý žalobce domáhal se na žalovaném z důvodu náhrady škody bolestného a náhrady za budoucně ušlý výdělek. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobci kromě bolestného též náhradu 8000 Kč za zmenšenou způsobilost k budoucímu výdělku. Odvolací soud k odvolání žalovaného napadený rozsudek potvrdil a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Okolnost, že žalobce v čase žaloby i bez úrazu nebyl k výdělku způsobilým, jest bez významu, poněvadž odškodné bylo přiřknuto jako náhrada za zmenšenou způsobilost k budoucímu výdělku. Jest sice samozřejmé, že nelze v každém případě již předem tuto ujmu stanoviti číselně. Avšak právě to, že důkaz o sporné výši této újmy nelze vůbec provésti, jest jedním z předpokladů § 273 c. ř. s. K tomu, že lze očekávati, že se zdravotní stav žalobcův a tím jeho způsobilost k duševnímu povolání v budoucnosti zlepší, první soud při volné úvaze přihlížel. Jsou proto odvolatelovy vývody v té příčině úplně bez významu, an první soud na základě znalcova posudku měl za jisté, že u žalobce zůstanou trvalé následky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchto
důvodů: Pokud jde o náhradu za budoucně ušlý výdělek, je poukázati k tomu, že slova zákona (§ 1325 obč. zák.) nelze vykládati tak úzce, že tím míněn je výdělek, o který žalobce následkem poškození v budoucnosti přijde. Nejde jen o to, nýbrž i o stiženi budoucího zaopatření následkem poškození, jak zřejmo z předpisu § 1326 obč. zák. Tento předpis jest v těsné souvislosti s předcházejícím paragrafem. I za stiženi budoucího zaopatření jest dáti náhradu (Ehrenzweig, Privatrecht § 392, odst. 2) a že zaopatření žalobce bude obtížnější následkem poranění, o tom nelze pochybovati, ano je zjištěno, že u něho potrvá zmenšená způsobilost k duševní práci. Jest pravda, že náhrada za budoucně ušlý výdělek se pravidelně poskytuje důchodem. Ale není vyloučeno žádati odbytné určitou jistinou, když povinný proti tomu nic nemá nebo když jsou pro to závažné důvody (Ehrenzweig na citovaném místě, Randa, Schadenersatz str. 215). V souzeném případě žádá žalobce odbytné a žalovaný se proti tomu v první stolici nebránil. Že odbytné jest pro něho i pro žalovaného příznivější, je na snadě, třebas to strany neuplatňovaly. Žalobce se bude moci s odbytným snadněji připraviti na budoucí povolání a žalovaný bude ušetřen starosti o placení důchodu, který by snad byl povinen platiti po celý život poškozeného. O přiměřenosti odbytného nelze provésti důkaz, jak správně praví odvolací soud. Vyměřily-li je nižší soudy použitím § 273 c. ř. s. na 8000 Kč, nelze je uznati za přemrštěné.

Citace:

č. 9377. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 654-655.