Čís. 3751.

Porušení předpisů §§ 327, 330 tr. ř. tím, že porotci opustili poradní síň dříve, než učinili výrok, a že vrchní porotce nepřečetl všechny otázky dané porotcům a bezprostředně po každé z nich připojený k ní výrok porotců, není zmatkem čís. 4 § 344 tr. ř.; jeť zmatečností ohroženo jen porušení předpisu posl. odstavce § 327 tr. ř. a druhého odst. § 330 tr. ř. Neúplnost hlasování porotců, záležející v tom, že opomenuli hlasovati o dodatkové otázce, zda obžalovaný spáchal čin z pohnutky nízké a nečestné, neporozuměvše poučení předsedovu, nevyžaduje zavedení řízení opravovacího ve smyslu § 331 tr. ř., nýbrž stačí uložiti porotcům, by se vrátili do poradní síně a hlasování o oné otázce dokončili (§ 330 posl. odst. tr. ř.). Výrok o ztrátě práva volebního lze napadati jen odvoláním, i když jde o výrok soudu porotního. I když v opovědi odvolání co do trestu nelze o sobě spatřovati i opověď odvolání z výroku o ztrátě práva volebního, jest v případě, kde obžalovaný v provedení své povšechně ohlášené zmateční stížnost napadl (nesprávně) s hlediska důvodu zmatečnosti § 344 čís. 12 tr. ř. i výrok o ztrátě práva volebního, usouditi, že obžalovaný chtěl již při ohlášení opravných prostředků napadati příslušným oprávným prostředkem i výrok o ztrátě práva volebního, třebaže i tomto směru neohlásil výslovně odvolání. Ztrátu práva volebního lze vyslovili jen, odpověděli-li porotci na dodatkovou otázku, zda obžalovaný spáchal čin z pohnutek nízkých a nečestných, aspoň osmi hlasy kladně (§ 329 tr. ř.) v doslovu čl. 1 § 3 zák. ze dne 15. května 1919, čís. 263 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1930, Zm I 475/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po neveřejném ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jaká porotního soudu v Plzni ze dne 10. května 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonaného násilného smilstva podle §§ 8, 125 tr. zák. Zároveň vyhověl nejvyšší soud jako soud zrušovací v neveřejném zasedání odvolání obžalovaného z výroku, jímž bylo vysloveno, že ztrácí právo volební do obcí, a výrok tento zrušil. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti podle čís. 4, 6, 9, 11 a 12 § 344 tr. ř. Podnět k uplatňování důvodů podle čís. 4. a 9. nepřímo i důvodu zmatečnosti podle čís. 12 § 344 tr. ř., zavdala stěžovateli okolnost, že porotci odpověděli při svém prvém hlasování jen na první hlavní otázku a na první otázku dodatkovou, kdežto na druhou dodatkovou otázku (na pohnutky nízké a nečestné) neodpověděli původně vůbec, což mělo v zápětí, že otázku tu nepřečetl ani vrchní porotce. Zmateční' stížnost spatřuje především porušení předpisů §§ 327 a 330 tr. ř. jakožto důvod zmatku podle čís. 4 § 344 tr. ř. v tom, že jednak porotci opustili poradní síň dříve, než učinili výrok, jednak vrchní porotce nepřečetl všechny otázky dané porotcům a bezprostředně pokaždé ž nich připojený k ní výrok porotců. Výtka ta je však v tom i v onom směru zřejmě bezpodstatná. Řečený důvod zmatku zakládá jen porušení (nebo zanedbání) takových předpisů, jichž dbáti velí zákon výslovně pod zmatečností, avšak mezi tyto předpisy nenáleží ona ustanovení §§ 327 a 330 tr. ř., jichž porušení vytýká zmateční stížnost. Jeť zmatečností ohroženo výslovně jen porušení předpisu posledního odstavce § 327 tr. ř., podle něhož nesmí při hlasování porotců nikdo býti přítomen, a druhého odstavce § 330 tr. ř., podle něhož má vrchní porotce přečisti otázky dané porotcům a jejich výrok v přítomnosti všech porotců. S hlediska důvodu zmatečnosti podle čís. 9 § 344 tr. ř. zmateční stížnost namítá, že neúplnost výroku porotců, vzniklou tím, že porotci neodpověděli jako na celek najednou na všechny otázky jim dané, bylo lze odstranili jen tím, že by porotní soud vydal nález podle § 331 tr. ř., že tedy nestačilo vrátiti prostě porotce krátkou cestou do poradní síně, jak se stalo v souzeném případě. Než ani této námitce nelze přiznali oprávnění. Porotcům byla podle poučení v seznamu otázek, pro případ, bude-li na první hlavní otázku (na zločin nedokonaného násilného smilstva) odpověděno aspoň 8 hlasy a na první dodatkovou otázku (na stav úplného opilství podle § 2 c) tr. zák.) aspoň 7 hlasy záporně, dána další (druhá) dodatková otázka, zda obžalovaný spáchal trestný čin z pohnutky nízké a nečestné. Stav vzešlý tím, že porotci původně na tuto otázku neodpověděli, vystihuje v podstatě správně jednací protokol, ano se v něm praví, že tak nastala neúplnost hlasování, neboť pravá příčina neúplnosti původního výroku porotců tkvěla skutečně jen v tom, že porotci opomenuli poprvé o řečené otázce hlasovali patrně proto, že neporozuměli poučení danému jim porotním soudem. Za tohoto stavu nebylo nutno, by řečená vada výroku porotců byla zjištěna zvláštním nálezem ve smyslu § 331 tr. ř. a by pro ni bylo zavedeno řízení opravovací, nýbrž zákonu bylo vyhověno tím, že porotcům bylo uloženo, by se vrátili do poradní síně a hlasování o druhé dodatkové otázce dokončili. Srovnávať se toto opatření v podstatě s postupem, který rovněž ve formě pouhé nové porady porotců připouští poslední odstavec § 330 tr. ř. dokonce pro případy, v nichž se do výroku, porotců vloudil následkem nedorozumění mylný údaj, kdežto v souzeném případě mělo nedorozumění v zápětí jen, že porotci na určitou otázku neodpověděli. Zmateční stížnost shledává sice celý výrok porotců neúplným podle čís. 9 § 344 tr. ř. proto, že porotci neodpověděli najednou jako na celek na všechny otázky, nicméně mohla by se řečená vada přímo dotýkati jen otázky správnosti rozsudkového výroku, zbudovaného na pozdější kladné odpovědi porotců ke druhé hlavní otázce, totiž výroku, jímž bylo vysloveno, že obžalovaný ztrácí volební právo do obcí. K tomuto rozsudkovému výroku došlo přes to, že porotci odpověděli na řečenou otázku (na pohnutky nízké a nečestné) kladně jen 7 hlasy, 5 hlasy však záporně, kdežto podle § 329 tr. ř. v jeho doslovu podle čl. 1. § 3 zákona ze dne 15. května 1919, čís. 263 sb. z. a n. je ke kladné odpovědi na otázku, zda byl čin spáchán z pohnutek nízkých a nečestných, zapotřebí většiny aspoň dvou třetin hlasů. Zmateční stížnost není v právu, pokud napadá rozsudkový výrok o ztrátě volebního práva do obcí formálně nepřípustnou námitkou důvodu zmatečnosti podle čís. 12 § 344 tr. ř., poněvadž takový výrok lze napadali jen odvoláním, a to i, když jde o výrok soudu porotního, ač ovšem za předpokladu, že k odpovědi porotců na příslušnou dodatkovou otázku došlo způsobem formálně bezvadným. Obhájce obžalovaného opověděl po skončeném hlavním přelíčení kromě zmateční stížnosti odvolání výslovně jen co do trestu a co do nepovolení podmíněného odkladu/výkonu trestu, nikoli výslovně i z výroku, jímž byla vyslovena ztráta práva volebního. Třebaže v opovědí odvolání co do trestu nelze o sobě spatřovati i opověď odvolání z výroku o ztrátě práva volebního, jest v souzeném případě, kde obžalovaný v provedení povšechně ohlášené zmateční stížnosti napadl — třebaže nesprávně — s hlediska důvodu zmatečnosti § 344 čís. 12 tr. ř. i výrok o ztrátě práva volebního, usouditi, že obžalovaný chtěl již při ohlášení opravných prostředků napadati příslušným opravným prostředkem i výrok o ztrátě práva volebního, třebaže v té příčině neohlásil výslovně odvolání. Nelze proto provedení odvolání v tomto směru pokládati za opožděné. Věcně jest odvolání tomu přiznati oprávnění. Jak již uvedeno při vyřízení zmateční stížnosti, vyslovil soud prvé stolice u obžalovaného ztrátu práva volebního, ač porotci odpověděli na druhou dodatkovou otázku, zda obžalovaný spáchal čin uvedený v první hlavní otázce z pohnutek nízkých a nečestných, jen 7 hlasy kladně a 5 hlasy záporně. Soud prvé stolice tudíž přehlédl, že podle § 329 tr. ř., v doslovu čl. 1 § 3 zákona ze dne 15. května 1919, čís. 263 sb. z. a n. je ke kladné odpovědi na otázku, zda byl čin spáchán z pohnutek nízkých a nečestných, zapotřebí většiny nejméně dvou třetin (tedy osmi) hlasů. Ježto však této většiny dosaženo nebylo, pochybil soud prvé stolice, vysloviv, že obžalovaný ztrácí právo volební do obcí.

Citace:

č. 3751. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 65-68.