Čís. 15532.

K § 295 obč. zák. a § 252 ex. ř.
Stromky, pěstované pachtýřem na zpachtovaném pozemku ve školce, jsou až do svého oddělení částí pozemku.
(Rozh. ze dne 22. října 1936, R II 466/36.)
Prvý soud zrušil z úřadu mobilární exekuci stran, zabavených stromků, ježto je považoval podle § 295 obč. zák. za příslušenství nemovitosti, na níž jsou zasazeny a protože podle § 252 ex. ř. příslušenství nemovitosti, které jest na ní (§§ 294 a 297 obč. zák.), smí do exekuce vzato býti toliko s touto nemovitostí. Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu. Důvody: Za příslušenství podle ustanovení §§ 294 až 297 obč. zák. jest pokládati věci, které s hlavní věcí jsou tak spojeny, že jich bez porušení odděliti nelze, dále takové, bez nichž se hlavní věci užívati nedá, a posléze takové, které vlastník ustanovil k trvalému užívání věci hlavní. Tyto předpoklady nejsou zde dány. Jak ze zájemního protokolu vysvítá, jsou zabavené ovocné stromky ve školce a na pozemku povinnými pachtovaném. U pachtýře se nedá předpokládati úmysl určiti ovocné stromky ve školce na pachtovaném pozemku za jeho příslušenství. Ovocné stromky zasazené v zemi se dají bez porušení vyjmouti. Ze zkušenosti jest známo, že stromky ve školce jsou určeny jednak k rozsazování, jednak k prodeji, tedy nikoliv k tomu, aby se jich ve školce užívalo. Z toho vyplývá, že zabavené ovocné stromky zasazené ve školce pozemku povinnými pachtovaném nelze pokládati za příslušenství nemovitosti, na níž jsou. Mobilární exekuce na ně jest přípustná.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Všecky vývody, jimiž se v napadeném usnesení dovozuje, že zabavené stromky nejsou příslušenstvím pozemku, jsou bez významu, poněvadž rekursní soud přehlíží, že v souzeném případě nejde o příslušenství v užším slova smyslu, nýbrž o pouhou součást věci. § 294 obč. zák. mluvě o příslušenství v širším slova smyslu zahrnuje do něho především přírůstek věci, dokud není od ní oddělen (tedy součásti věci), a teprve pak určuje, za jakých podmínek jest vedlejší věci považovati za příslušenství věci hlavní (tedy příslušenství v užším, pravém slova smyslu). Součásti věci jsou za všech okolností jediným právním celkem s ostatní věcí a sdílejí její osud; u nemovitostí stanoví § 295 obč. zák. výslovně, že tráva, stromy, plody a jiné upotřebitelné věci, které země na svém povrchu plodí, zůstávají tak dlouho nemovitým jměním, dokud nebyly od země a půdy odděleny. Stromky pěstované ve školce jsou podle tohoto zákonného předpisu až do svého oddělení součástí pozemku, v němž jsou zasazeny a nemají samostatné právní existence. Je zcela nerozhodné, že v souzeném případě jde o stromky pěstované na cizími zpachtovaném pozemku za tím účelem, aby byly postupně vyrývány a rozprodávány, neboť podle autentické interpretace § 295 obč. zák., které musí býti za všech okolností dbáno, nastane přírost již zpuštěním kořenů jakékoliv rostliny či plodiny do země, pří čemž je lhostejné, stalo-li se toto zapuštění kořenů vůbec lidskými přičiněním či bez něho. Nezáleží tedy na tom, kdo stromky zasadil, zda je zasadil na svém pozemku či na cizím, ani za jakým účelem se tak stalo. Dokud jsou stromky v pozemku, nelze na ně vésti exekuci jako na věci movité a musí vymáhající věřitel použíti k svému ukojení jiných prostředků, kterých mu poskytuje exekuční řád. Rozhodnutí č. 14348 Sb. n. s. se na souzenou věc nehodí, ježto se týká jiného případu.

Citace:

č. 15532. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 991-992.