NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15886.

Zrušil-li nesporný soudce poukaz, aby složené peníze byly vydány věřiteli, na odpor složitele vznesený ještě před vydáním peněz a právní moci poukazu, neporušil tím předpis § 32 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 3. března 1937, R I 99/37.)
Srv. rozh. č. 10197, 11940, 12968 Sb. n. s.
V právní věci, týkající se peněz složených podle § 1425 obč. zák. u soudu spolkem A., dal soud první stolice usnesením ze dne 29. srpna 1936 Zemské bance v P. poukaz, aby u ní v soudní úschově složené peníze byly po právní moci řečeného usnesení vydány jednomu z věřitelů, pro něž se uložení stalo, Proti tomuto poukazujícímu usnesení byly včas podány ukladatelem námitky a proto soud prvé stolice zrušil své usnesení a odkázal účastníky na pořad práva, jsa názoru, že k rozhodnutí o sporných nárocích k uloženým penězům jest povolán sporný soudce. Rekursní soud nevyhověl rekursu věřitele, v jehož prospěch byl poukaz na vydání peněz vydán.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel vytýká napadenému usnesení, potvrzujícímu usnesení prvního soudu, nezákonnost, protože prý první soud, když vydal poukaz, aby složené peníze byly stěžovateli vydány, neměl dbáti pozdějšího odporu ukladatele proti tomuto vydání, a že když tohoto odporu dbal a zmíněný poukaz zase zrušil, porušil předpis § 32 zákona č. 100/1931 Sb. z. a n., podle něhož jest soud vázán svým usnesením. Avšak v tom nelze stěžovateli přisvědčiti. Jest ovšem pravda, že, byl-li věřitel o složení uvědoměn, je možno ukladateli věci složené podle § 1425 obč. zák. vydati nazpět jen, když si vydání vymínil, když druhá strana s tím souhlasí, anebo když mu nárok na vydání byl přiznán rozsudkem (rozh. č. 2839 Sb. n. s.). Ale v nesporném řízení není možno také věc na soudě složenou vydati věřiteli, když ukladatel tomu odporuje. Vždyť složená věc jest jeho vlastnictvím a nesporný soudce nemůže rozhodovati o oprávněnosti odporu, nýbrž rozhodnutí se může státi jen ve sporu (rozh. č. 11940). Nepochybily proto nižší soudy, když dbaly odporu ukladatele vzneseného ještě před vydáním peněz a právní moci poukazu, a zrušením poukazu nebyl porušen předpis § 32, neboť toto zrušující usnesení bylo vydáno na základě jiného skutkového stavu než poukaz, totiž v důsledku potomního odporu ukladatelova, takže tu nejde o nějaké nové usnesení, řešící tentýž právní poměr, jak to má na mysli řečené zákonné ustanovení. Nesporný soudce by mohl vydati složenou sumu jednomu z oblátů po případě vymáhajícímu věřiteli jako zákonnému zmocněnci povinného (§ 308 ex. ř., rozh. č. 10197, 12968 Sb. n. s.) jen za souhlasu oferentova a všech oblátů. Otázky mezi nimi sporné nemůže řešiti a nemůže se také zabývati otázkou, zda a kdo by měl nastoupiti pořad práva, nýbrž není-li shody, nesmí prostě depositum vydati.

Citace:

č. 15532. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 991-992.