Č. 4175.
Obecní samospráva. — Administrativní řízení: 1. Kde skutkové okolnosti úřadem předpokládané nejsou v souhlasu s tvrzením strany, jest zapotřebí poskytnouti straně možnost, aby k tomu, co úřad vyšetřil a za základ svého rozhodnutí použíti hodlá, mohla zaujmouti stanovisko a nabídnouti případné protidůkazy. — II. Zásada ta platí i při sesazení obecního starosty podle § 100 ob. zř. česk.
(Nález ze dne 1. prosince 1924 č. 572.)
Věc: Josef S. v H. proti ministerstvu vnitra stran sesazení s úřadu člena městské rady.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výnosem z 31. ledna 1921 sesadila zsp v Praze, dohodnuvši se s osk-í v Ch. podle § 100 obec. zříz. st-le s úřadu starosty Obce H. z důvodu, že se dopustil hrubého porušení svých povinností, a opatření to se jeví v zájmu řádné správy obce nutným. Toto opatřeni bylo potvrzeno nař. rozhodnutím z důvodů uvedených v přecházejícím výnosu a z té další úvahy, že koncem prosince 1920 byly v H. pořádány demonstrace, jež měly za následek, že k udržení veřejného klidu a pořádku musilo býti povoláno vojsko. Jak ze zpráv osp-é zřejmo, věděl starosta obce (st-l) o tomto hnutí, hnutí to podporoval a neučinil vhodná opatření, aby úřady státní správy podpořil ve snaze, zavésti pořádek. Jestliže zsp v dohodě s osk-í z této skutečnosti došla k závěru, že zmíněný orgán obce v této kritické době nekonal svých povinností, které mu zákon ukládá, a zbavila jej této funkce, bylo opatření to v § 100 ob. zř. odůvodněno.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 100 obec. zříz. pro Čechy může zsp, smluvivši se o tom s výborem okr., členy obecní rady s úřadu sesaditi, dopustili-li by se hrubého porušení povinností svých, anebo jich trvale zanedbávali. Hrubé porušení takových povinností spatřuje nař. rozhodnutí v tom, že st-l, ač věděl o hnutí k uspořádání demonstrací ve městě jeho správě svěřeném, hnutí to podporoval a zanedbal podpořiti státní správu ve snaze zavésti pořádek.
Stížnost vytýká, že to jest pouhým úsudkem, který může býti čerpán jen na základě zjištěných skutkových okolností, že zjištění takové se nestalo, a že st-l o skutcích jemu za vinu kladených nebyl vyslechnut, v čemž spatřuje stížnost podstatnou vadu řízení.
V tom musil nss stížnosti dáti za pravdu. Důvody nař. rozhodnutí vidí zanedbání starostenských povinností jednak v aktivní činnosti, jednak v pasivním chování st-le při demonstracích v prosinci 1920. Kdyby tyto okolnosti byly zjištěny postupem řádného řízení, stačily by zajisté k odůvodnění nař. rozhodnutí. Leč to se v daném případě nestalo. K procesní správnosti adm. řízení jest všude tam, kde skutkové okolnosti úřadem předpokládané nejsou v souhlasu s tvrzením strany, zapotřebí straně poskytnouti možnost, aby k tomu, co úřad vyšetřil a za základ svého rozhodnutí použíti hodlá, mohla zaujmouti stanovisko a nabídnouti eventuelní protidůkazy. Nedostatek tento stížnost tedy právem vytýká.
Vadu tuto, porušující zásadu slyšení stran, ovládající naveskrz i řízení správní musil uznati nss za podstatnou, pročež zrušil nař. rozhodnutí podle § 6, odst. 2. zák. o ss.