Č. 426.

Známky: Slovní známka »Elektra« pro elektrotepelné přistrojte a elektrotechnické zboží jest dle § 1 známk. novely ze dne 30. července 1895 č. 108 ř. z. nepřípustná.
(Nález ze dne 28. května 1920 č. 4688.)
Věc: Firma »Elektra«, továrna elektrotepelných přístrojů a elektrotechnického zboží na Žižkově (adv. Dr. Max Bondy z Prahy) proti ministerstvu průmyslu, obchodu a živností v Praze (zast. min. koncipistou Drem Jiřím Fialou) o výmaz ochranné známky.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím bylo vysloveno, že neměla býti zapsána a tudíž má býti vymazána slovní známka »Elektra« pro elektrotepelné přístroje a elektrotechnické zboží, kterou stěžovatelka dne 17. června 1919 pod čís. 10 942 přihlásila k zápisu do rejstříku obchodní a živnostenské komory v Praze. Opatření ono stalo se z důvodu, že slovní známka »Elektra« utvořena jest připojením koncovky »a« ke kmeni »elektr«, z něhož se tvoří všechna slova mající vztah k elektřině, obsahuje tedy, jsouc určena pro elektrotepelné přístroje a elektrotechnické zboží, výlučně údaj o vlastnosti zboží jí chráněného, resp. o určení jeho a odporuje tím ustanovení § 1 známk. novely ze dne 30. července 1895 č. 108 ř. z.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané a nezákonost jeho vytýkající toto:
Podle § 1 zák. ze dne 30. července 1895 čís. 108 ř. z. jsou vyloučena ze zápisu jako slovní známky taková slova, která obsahují jedině údaj místa, času nebo způsobu výroby, vlastnosti neb určení nebo ceny, množství aneb váhy zboží. Naříkané rozhodnutí vychází z náhledu, že slovo »elektra« jest ve smyslu tohoto zákonného předpisu slovem, které obsahuje pouze údaj vlastnosti zboží slovem tím označeného. Stížnost potírá náhled ten, trvajíc na tom, že slovo »elektra« jest slovo fantastické, pocházejíc od jména dcery Agamemnonovy v řecké mythologii. Po náhledu nejvyššího správního soudu jest lhostejno, kde. vzalo původ slovo »elektra«, zdali od jména dcery Agamemnonovy či od slova »elektron« v řečtině jantar znamenajícího. S hlediska § 1 známk. novely z r. 1895, kterým byl změněn § 3, bod 2 zák. ze dne 6. ledna 1890 čís. 19 ř. z., jest jedině rozhodným, jaký význam má toto slovo podle svého přirozeného a vžitého pojímání jeho v obecném životě. A tu jest notorické, pročež nepotřebuje žádného důkazu, že slovo elektra na prvý poslech nebo po prvém přečtení vzbudí v každém, ať zná původ slova toho či nikoliv, představu energie ve fysice elektřinou zvané, a výrobek slovem tímto označený pojímá se všeobecně jako přístroj buď elektřinou činný nebo elektřinu vzbuzující. Označil-li by se tudíž tímto slovem přístroj elektrotepelný nebo jiné elektrotechnické zboží, pro něž se stěžovatelka domáhala zápisu slovní známky »Elektra«, vyjadřovalo by slovo to dle svého přirozeného významu výlučně vlastnost a určení zboží tohoto.
Nemohl se proto nejvyšší správní soud přikloniti k vývodům stížnosti, které se snaží přesvědčiti, že slovo »elektra« jest slovo fantastické nebo bájeslovné a musil stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 426. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 350-351.