Čís. 17373.

Vykonavatel posledního pořízení není pasivně legitimován k žalobě o neplatnost posledního pořízení.
(Rozh. ze dne 8. září 1939, Rv I 227/39.)
Žalobkyně domáhá se na žalovaném jako vykonavateli poslední vůle zůstavitelky Františky Z. uznání neplatnosti její poslední vůle. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Z předpisů §§ 547 a 816 obč. zák. vyplývá, že vykonavatel posledního pořízení nepředstavuje v řízení sporném zůstavitele (Sb. n. s. čís. 3639). Jeho činnost jest obmezena jen na dohled, aby poslední pořízení bylo splněno a na to, aby předložil spolu s dědicem testamentární výkaz (Sb. n. s. čís. 8712). Na odkazovnících kodicilu, jehož platnost byla popřena, jest, aby svoje nároky uplatnili proti přihlášeným dědicům žalobou dědickou na vydání odkazů (Sb. n. s. čís. 481, 1161). Ovšem i dědici mohou se domáhati za podmínek § 228 c. ř. s. zápornou určovací žalobou určení, zda poslední pořízení jest platné (Sb. n. s. č. 6533). Žaloba ta musí však směřovati proti odkazovníkům (Sb. n. s. č. 11282), a nikoli proti vykonavateli posledního pořízení, jehož činnost spočívá v péči a dohledu, aby poslední vůle zůstavitelova byla splněna, a který z moci svého úřadu nezastupuje ani zůstavitele ani dědice ani odkazovníky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V posledním pořízení zůstavitelky Františky Z. ze dne 29. srpna 1932, v němž pořídila o 105954 K 27 h, jest mimo jiné uvedeno, že odporoučí částku 954 K 27 h na nepředvídané vydání při rozdělování pozůstalosti k rukám vykonatele poslední vůle Františka R., kterého činí vykonatelem této poslední vůle a v případě smrti jeho nástupce římskokatolického úřadu v L. Nebyla tedy tato částka odkázána žalovanému Františku R., nýbrž byla věnována na uhrazení nákladů, které by vzešly při rozdělování pozůstalosti. Není tudíž žalovaný ani dědicem, ani odkazovníkem, nýbrž pouhým vykonavatelem posledního pořízení Františky Z. a není proto pasivně legitimován k žalobě o neplatnost tohoto posledního pořízení, jak správně dovodily oba nižší soudy. Na tom nemění nic okolnost, že se žalovaný zúčastnil projednávání pozůstalosti a činně v něm vystupoval.

Citace:

č. 17373. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 435-436.