Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 2
PDF

Čís. 11141.


Zákon ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n. na rok 1931, na ochranu osob oprávněných požadovati výživu, výchovu nebo zaopatření.
Proti usnesení poručenského soudu, jímž byl (pro tentokráte) zamítnut návrh poručenstva, by bylo trestně zakročeno proti nemanželskému otci (§§ 8 a 9 zák.), jest poručenstvo oprávněno k rekursu.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1931, R I 884/31.)
Poručenský soud nevyhověl pro tentokráte podnětu poručníka, by učinil návrh na trestní stíhání nemanželského otce podle §§ 8 a 9 zákona ze dne 16. prosince 1931, čís. 4 sb. z. a n. na rok 1931. Rekursní soud odmítl stížnost generálního poručenstva, neuznav oprávnění poručníka k rekursu, nevyhověl-li poručenský soud podnětu poručníka, by učinil návrh na trestní stíhání nemanželského otce podle §§ 8 a 9 zákona ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n. na rok 1931.
Nejvyšší soud vyhověl rekursu, zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by ve věci rozhodl.
Důvody:
Právní názor rekursního soudu nelze odvoditi ani z § 9 nesp. říz., ani z § 9 zákona čís. 4 na rok 1931. Podle § 9 zák. čís. 4/1931 stíhá Se trestný čin uvedený v § 8 veřejnou obžalobou, ale jen na návrh. K návrhu jest oprávněna osoba, jež má právo na výživu nebo na zaopatření a, není-li oprávněná osoba svéprávná, jest místo ní oprávněn k návrhu poručenský (opatrovnický) soud. Poručenstvo nezl. Karolíny W-ové učinilo u poručenského soudu návrh, by bylo zakročeno proti nemanželskému otci Janu L-ovi trestně ve smyslu zákona čís. 4/1931. Prvý soud návrh poručenstva pro tentokráte zamítl, neshledav podklad pro skutkovou povahu trestného přestupku. Do tohoto zamítacího usnesení prvého soudu stěžovalo si poručenstvo a rekursní soud napadeným usnesením odepřel mu oprávnění ke stížností. Jde o věc poručenskou, o řízení nesporné, a platí předpisy nesp. řízení, zejména § 9 a násl. Zamítnutí návrhu poručníkova, by poručenský soud učinil návrh na potrestání, jest opatřením mimosporného soudce, jež jest způsobilé, by se dotklo práv poručence, jehož zájmy poručník zastupuje. Nelze mu proto podle § 9 nesp. říz. odepříti oprávnění ke stížnosti. Ale oprávnění ke stížnosti není vyloučeno ani podle § 9 zák. čís. 4/1931. Podle tohoto předpisu jest sice k návrhu na trestní stíhání oprávněn za osobu nesvéprávnou soud poručenský, avšak tím není řečeno, že je přenecháno úplně na vůli poručenského soudu, zda chce návrh učiniti, čili nic, nýbrž poručenský soud jest vázán zákonnými předpisy a, jsou-li tu zákonné předpoklady, musí postupovati podle zákona. Zda tu zákonné předpoklady jsou, jest otázkou, již lze přezkoumávati pořadem soudních stolic podle § 9 a dalších nesp. říz. Měl se proto rekursní soud zabývati obsahem stížnosti poručenstva a, neučiniv tak, porušil zmíněné zákonné předpisy a bylo proto k dovolací stížností poručenstva rozhodnouti jak se stalo.
Citace:
Č. 11141. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 435-436.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).